Článek
Do ledna jsem kolem běhání úspěšně procházel bez většího zájmu, jenže jedno podání rukou a začal běžecký trénink, polykání kilometrů. Pětkrát týdně výběh, bolesti lýtek, kolaps organismu. Chvilkové euforie bourala povinnost běhat, jinak problém, prohraju. A to nechci, nesmím, protože trest je ponižující.
Karlovy Vary, České Budějovice a Olomouc. Tři půlmaratóny, které pořádá RunCzech. Pokud je nedám pod dvě hodiny, čtvrtý, který hostí Ústí nad Labem, poběžím v kostýmu baletky. Jistě tedy chápete, že trénink jsem nemohl podcenit.
Proč mám běžet, když mě nikdo nehoní
Krásná sobota, tisíce lidí, běžců. Já mezi nimi, který úsměv trochu předstíral. Už před Vary jsem prubnul půlmaratón na zkoušku v Praze, ale doběhl jsem vycucaný jako bonbón Bon Pari. Navíc ve stavu, kdy se mi do uší dostala skladba od Kabátu a text. „Kdo běhá, cvičí, klouby si ničí. Doktore, jen jí to klidně řekněte, kdo tu byl pro vás včera pro berle - Tomáš Dvořák a Roman Šeberle ... proč mám běžet, když mě nikdo nehoní."
Něco na tom bude, ale oklepal jsem se a v centru lázeňské idylky jsem se vydal v šest večer na zteč. Kupodivu, běželo se parádně, nevím proč, ale do osmnáctého kilometru žádný větší problém, až jsem byl překvapený a čekal, kdy se tělo vzbouří. Nestalo se tak. Děkuju.
Poslední tři kilometry bolely, ale vědomí, že dvouhodinový limit plním, mě uklidnil. Nasadil jsem utrápený výraz a ubíral metr za metrem. Jacob, se kterým jsme si v prvním dílu Fast Footu sázku plácli, mě předběhl i přes své střevní trable. René, který měl v nohách skoro 170 kilometrů, mě poplácal dva kilometry před cílem po zádech a přehnal se kolem jako vítr.
Běžec a jeho tři přání
V ten moment morálka padla, ale v rovince pod hotelem Thermal, kde vše a všem počítala časomíra, jsem se kousnul, zasprintoval a čas stlačil na 1:44:48. Na rovinu říkám - spokojenost. Doma jsem políbil běžecké boty, které mě donesly do cíle a požádal je ještě o dvě služby. Skoro jako v pohádce o běžci a třech přáních.
Radost ale dostala trhlinu. Do hlavy se mi vklínila myšlenka na České Budějovice. Pokud tam nesplním limit, budou Vary jen hořkou vzpomínkou a já půjdu do baletní sukně a piškotů. A v nich bych musel běžet jedenadvacet kilometrů. Uvidíme. Ještě dva pokusy, snad budou oba platné.
Jen pro doplnění faktů a porovnání časů. Vítězem Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary se stal Elijah Serem, který zvítězil v čase 1:01:01. Já byl za půlkou snažení, on si už šel na masáž. V závodě žen dominovala Etiopanka Mulu Seboka - 1:09:11. Nejlepším Čechem byl Jan Kreisinger - 1:07:18. Mezi českými ženami zvítězila Petra Kamínková za 1:19:06. Tohle jsou běžci!