Článek
Strečink ve Stromovce.
S manželem Petrem.
Kudy vedla tvoje studijní a profesní cesta, než jsi zakotvila u módního návrhářství?
Pocházím z umělecké rodiny. Můj otec byl malíř, matka varhanice, děda sochař. Od dětství jsem se pohybovala v uměleckém prostředí, což mě formovalo. Rozhodovala jsem se, jestli jít ve stopách matky a studovat hru na klavír, nebo se věnovat výtvarnu. Nakonec zvítězila druhá varianta a střední školu jsem absolvovala na „Holarce". Už tehdy jsem tíhla spíš ke grafickému zobrazení než k trojrozměrnosti. Spolupracovala jsem s Divadlem bratří Formanů. Podařilo se mi dostat se na scénografii na DAMU.
Navrhování divadelní scény je také hodně o týmové spolupráci a komunikaci s režisérem, herci, dramaturgem a dalšími lidmi...
Právě. Já jsem v té době přišla na to, že mám nejraději, když mohu pracovat v klidu a sama. Že mi do toho nikdo nemluví. Neříká mi, že tahle barva je ošklivá a jiná naopak. V době vysokoškolských studií se mi narodila první dcera, což nebylo mezi spolužáky úplně obvyklé. Herecký svět mě vlastně nijak zvlášť neuchvátil a v tom prostředí jsem se necítila dobře.
DAMU jsi zdárně ukončila, ale rozhodla ses, že se divadlu věnovat nechceš...
Už od mala jsem chtěla studovat UPRUM. Poprvé mě nevzali a já to pak už nezkoušela. Nicméně jsem tam měla několik kamarádů a bavilo mě se tam pohybovat. Prezentace klauzurních prací byla vždycky skvělá a já se ptala, jestli se vystavené věci dají někde koupit. Bylo mi řečeno, že vlastně žádný takový prostor neexistuje. Což mi vnuklo myšlenku ho otevřít. Trvalo to další dva roky vyjednávání a hledání, než se to v roce 2006 povedlo. Založila jsem firmu Harddecore a ve spolupráci s několika lidmi jsme provozovali galerii a zároveň pořádali výtvarné kurzy pro děti.
Dařilo se ti dobře kloubit tyto dvě aktivity?
Chvíli to fungovalo dobře, ale po čase jsem si uvědomila, že se musím koncentrovat jenom na jednu věc, takže jsem dětské dílny zrušila a rozhodla se věnovat pouze oděvní módě a šperkům. Nicméně s dětmi pořád pracuju hrozně ráda a hledám další příležitosti, kde bych toto nadšení mohla uplatnit.
To byl historický exkurs, pojďme k současnosti. Máš zavedenou a fungující galerii a věnuješ se navrhování nových modelů. Motivem tvé nové kolekce je kapka. Proč?
Tato menší kolekce vznikla na jaře a kapka je pro mě symbolem nového života a zrození. Kapka rosy a tvar semínka. Uchvacuje mě princip znovuzrození a metamorfózy, když z ničeho vzniká něco. Na podzim chystám se stejným motivem velkou kolekci s názvem Imago.
Pro mě je motiv kapky spojený také s běháním, krůpěj potu při vynaloženém úsilí. Co ty a sport?
Mám moc ráda tancování a také jízdu na prkně (snowboard a skateboard). Všechny tři naše dcery se tomuto sportu věnují a celá rodina tím hodně žije.
Vnímáš to i ve spojení s módou?
Určitě. Mám ráda nejen hezké věci a materiály, ale oceňuji také jejich funkčnost. Moc se mi nelíbí současná tvorba a design oblečení na sport, často nechápu některé barevné kreace. Jednou z výjimek je anglická módní návrhářka Stella McCartney, dcera známého Paula z Beatles. Spolupracuje s Adidasem a dělá krásné věci. Já začala spolupracovat s jednou šumperskou firmou a navrhla několik sportovně laděných modelů pro městské využití. V roce 2011 jsem dělala kolekci funkčních kabátů pro filmaře.
Co ty a běhání?
Dlouhou dobu mě toto sportovní odvětví moc nezajímalo a nebavilo. To se ale změnilo s tím, když se jedna z mých dcer rozhodla pravidelně ráno běhat a já si řekla, že bych to taky zkusila. Přitahuje mě, že k běhu člověk nepotřebuje žádnou složitou domluvu kam a s kým, ale dá se vyběhnout prakticky kdykoliv. Jsem domluvena s jednou kamarádkou, která pravidelně běhá, že to půjdeme zkusit do Stromovky. Tak se těším a jsem zvědavá, jak to dopadne.
