Co všechno můžeš podělat... při tréninku

Občas se setkáte s lidmi, kteří vám budou tvrdit, že běhání je prostě nuda. Ano, s určitým přístupem tomu tak skutečně může být. Jedna z hlavních chyb totiž je běhat pořád ten samý okruh, pořád tu samou vzdálenost jednou a toutéž rychlostí. Lidská duše potřebuje výzvy. Míří stále ke hvězdám. A s tělem je to přesně tak. Zamrzněte v neměnném stavu tréninku a vaše tělo se rychle adaptuje. (Tady by měl přijít nějaký skok směrem vzhůru.) Adaptuje se, zefektivní své fungování za daných podmínek, takže po nějaké době vydáte na stejném okruhu méně námahy. Ale nezrychlí vás to, nepřipraví vás to na delší trať, nastává stagnace. Co s tím? Vneste do svého tréninku různorodost, pestrost, střídejte trasy, povrchy, prostředí, vzdálenost, rychlost. Věnujte se alespoň třem druhům tréninku během jednoho týdne: long run, intervaly/kopce, pace run.

Myslím, že tato chyba v současnosti dost ustupuje do pozadí (třeba i díky té přehršli závodů a akcí pořádaných po celé republice), ale přeci jen ještě mezi námi jsou i tací, kteří si nekladou cíle. Ten běh přeci není o tom kroužit pořád někde na dráze nebo běhat pořád ten samý okruh. Jak říká třeba známý ultramaratónec Dean Karnazes: „Opravdový život začíná až za hranicí vaší komfortní zóny." Dopřejte si taky alespoň občas nějakou výzvu, zkuste někdy svůj okruh zaběhnout rychleji než kdy předtím. Doběhnout dál. Určitě budete hodně překvapeni, až zjistíte, co všechno dokážete. Dobrou motivací je najít si nebo vytvořit nějakou svoji běžeckou partu nebo se stát přímo členem běžeckého klubu.

No ano, i to může být velká chyba. Když běhu propadnete, možná se stále méně často dostane na protažení, posilování a ostatní pohybové aktivity. A to není dobře. Jen a pouze samotné běhání představuje pro tělo jednostrannou zátěž. Stále více se dnes mluví o dobrém, ekonomickém, přirozeném běžeckém stylu. Na jeho dobré provedení ale potřebujete kupříkladu pevné, posílené tělesné jádro, silné ruce. A k tomu pouze během nepřijdete. Alespoň jednou týdně si dopřejte nějaké to posilování a soustřeďte se více na horní polovinu těla. Nebo si jděte zaplavat, zalézt na umělé stěně nebo na skalách, projeďte se v kajaku... Většina z nás se nevěnuje sprintům, ale spíše běhům na delší vzdálenosti, a tudíž se pohybuje ve svém aerobním pásmu. Pro tělo je důležité zažít si také pásmo anaerobní. Dopřejte mu to. Uděláte něco pro své zdraví a zároveň i pro svůj běh. Budete silnější, rychlejší, budete lépe regenerovat.

S postupem let jsem stále opatrnější v souzení toho, co je a co není vhodné pro běh. Časem člověk zjistí, že samotné nejnovější běžecké kecky za něj nic neuběhnou a tričko z nejmodernější kolekce teprve ne. Zažil jsem běžce, kteří byli mnohem rychlejší v „neběžecké" obuvi nebo naboso než jejich předpisově vybavení kolegové. Viděl jsem závodníky na ultramaratónu, jak si musejí v půlce převlékat svá hypermoderní funkční trika, zatímco jiní doběhli celý závod ve vytahaném bavlněném. Nechci se pouštět do soudů, co je nejlepší ‒ syntetika, merino, bavlna, boty maximalistické nebo minimalistické. Každému, co jeho jest. Vyzkoušejte všechno a vyberte si to, co vám nejvíce vyhovuje. A přesně to je pak pro vás „vhodné vybavení". Přesto se ale na závěr dopustím několika rad: Oblékejte se střídmě, jako kdyby bylo venku tepleji, než ve skutečnosti je. Za šera a tmy berte nejzářivější a nejreflexnější oblečky, co ve svém šatníku najdete. Boty mějte spíše větší, ať si nepořídíte černé nehty.

Možná si myslíte, že je to přežitek, ale je dobré mít přehled o svých předchozích výkonech, trénincích. Jednak lépe odhadnete, kdy máte přidat a kdy jste trénink odflákli. Je určitě také hodně motivující pozorovat, jak výkonnost šplhá vzhůru a možnosti se rozšiřují. Zpočátku třeba stačí sledovat jen kilometráž a čas. Později se dopracujete k rychlosti (pace), začnete sledovat srdeční tep, nadmořskou výšku, nastoupané metry... Možnosti jsou dnes téměř nekonečné. Můžete si pořídit sporttester nebo nainstalovat aplikaci do mobilu. Ona vám už všechny tyto údaje uloží, porovná, vykreslí lineární nebo koláčové grafy. Někdo může dát přednost obyčejnému papírovému zápisníku. V zásadě je to jedno. Na sofistikovanosti to nestojí. Důležité je makat.

Každý člověk je jiný. Jsou mezi námi i tací jedinci, kteří uběhnou půlmaratón nebo maratón bez jediného loku, jediné energetické tablety. Ale většina z nás si asi přeci jen ráda lokne nebo něco zakousne. Už v tréninku je dobré zjistit, co vám dělá dobře a co žaludek zděšeně odmítá. Vyzkoušejte všechno, pokud se chystáte na nějaké ultra. Ještě ani po maratónu byste propečenou klobásu vůbec nepozřeli, ale možná po 80 kilometrech ona bude to jediné, po čem bude toužit vaše srdce i vaše trávicí soustava. Zjistěte, co vám kdy funguje a toho se držte. Experimenty v průběhu závodu se mohou krutě vymstít.