Chtěl běžet 500 maratonů v 500 dnech a vybrat pět milionů. Teď čelí nařčení, že podvádí a nadace s ním končí

„Ujišťujeme všechny dárce, že pokud budou mít jakékoliv pochybnosti, že jejich příspěvek nebyl použit na pomoc vážně nemocným dětem, že jim budou jejich dary vráceny. Děkujeme i Petrovi Jedličkovi za nasazení a pomoc. Respektujeme jeho rozhodnutí ochránit svoji rodinu a okolí, na kterou má značně negativní vliv veřejné propírání Petrova soukromí, ačkoliv nijak nesouvisí s jeho sportovním výkonem. Přejeme mu hodně zdraví a sil a věříme, že až bude připraven, zodpoví všechny vzniklé dotazy," píše se v prohlášení nadačního fondu.

Tahle kauza má teď rychlý spád.

Petr Jedlička je běžec, který už v roce 2021 absolvoval 100 půlmaratonů ve 100 dnech, což mu agentura Dobrý den uznala za oficiální český rekord. Loni ale při Pražském maratonu rozjel ještě bláznivější akci v podobě zmíněných 500 maratonů v 500 dnech. „Nepotřebuji sám sobě něco dokazovat. Běhám rád a těší mě, že to nedělám jen pro sebe. Dokážu si poručit, a když něco chci, tak za tím jdu," vyprávěl Jedlička loni v srpnu v pořadu DVTV.

Jenže v běžecké komunitě už tou dobou začaly sílit pochybnosti, jestli to všechno není jinak. Vznikla dokonce investigativní skupina z branže, která nyní o víkendu prostřednictvím magazínu behejsrdcem.cz přinesla řadu pádných argumentů, že Jedlička ve skutečnosti denně neběhá.

„Naším cílem bylo dokázat, že Petr Jedlička maraton každý den opravdu neběhá a lže ohledně svých výkonů. Našim cílem rozhodně nebylo poškodit vaši nadaci a připravit vás tak i případné finanční dary," napsal ultraběžec Štěpán Dvořák, jeden z „aktivistů", na sociální sítě nadace, když ve středu zveřejnila konec spolupráce s Jedličkou.

A na co běžci poukazují? Především na Jedličkovu netransparentnost. Nikdo pořádně neví, kde běhá, kdy běhá, on své záznamy ani veřejně nesdílí v běžeckých aplikacích chytrých hodinek, což je v současnosti poměrně elementární věc. Na svých sítích pouze zveřejňuje screenshoty z běhů, které se však v řadě případů shodují s jinými dny. Běžci pak poukazují, že když se snažili Jedličku oslovit, doptat se či si s ním třeba jít zaběhat, zablokoval je a nekomunikuje. Podobné zkušenosti má řada "obyčejných" příznivců.

Navíc když zveřejněnou trať ze screenshotů zadali do map, vyšlo jim 21 kilometrů, tedy jen polovina toho, co by měl běhat. A zásadní v jejich pochybnostech jsou také časy. Jedličkův osobní rekord na maraton je podle údajů v databázi behej.com 3:20, on ale podle screenshotů denně běhá maratony v časech 3:40, tedy ne daleko od osobního rekordu. Kdo někdy absolvoval maraton, tak ví, že je to na pováženou.

„Výkony, které podává pan Jedlička při své výzvě 500 maratonů za 500 dní jsou až příliš stabilní na to, aby byly důvěryhodné. Takto stabilní tempo na maraton na denní rutině bych věřila jen borcům jako jsou Scott Jurek, Kilian Jornet, Jim Walmsley. Ale všichni jmenovaní se nebojí mít při svých výkonech někoho, kdo dělá záznam na kameru nebo boří své i cizí rekordy na veřejných závodech či za pomocí médií. Jako nyní velmi slavná rekordmanka Camille Herron. Obávám se, že pan Jedlička pouze využívá šikovnosti podpůrných běžeckých programů v počítači," uvedla pro běhejsrdcem.cz běžkyně a trenérka Kateřina Kratochvílová Kriegelová.

Zkrátka je podivné, že by Jedličkovo tělo dokázalo být ve výkonech tak stabilní. Že by třeba jednou týdně „nevybouchlo" a on maraton jen odchodil za pět, šest hodin. Byť on se v srpnu v DVTV hájil. „Začátek byl těžší, než se správně rozjede srdce a omlátí nohy a klouby."

Teď není jasné, jestli i po ukončení spolupráce s nadačním fondem, což měl být hlavní smysl projektu, bude Jedlička dál ve výzvě pokračovat. Nekomunikuje. Podle nadace se však vybralo 387 tisíc korun, které budou použity na pomoc dětem.