Chtějí dosáhnout posledního velkého cíle v atletice. Víme, jak to udělají!

Podle předchozích vyjádření zástupců výrobce sportovního vybavení Nike, který za projektem stojí, bude zbourání poslední velké hranice novodobé atletiky následovat ještě na jaře tohoto roku. Je to příliš ambiciózní plán? Reklamní trik, nebo žert? Zlepšení o 2,5 % na takové trati se většinou nestává. Lidstvo pomalu ukrajuje vteřinu po vteřině a pomaličku se blíží. Statistici, sportovní lékaři, fyziologové a další docházejí k závěru, že teoreticky je pro lidské tělo možné tuto hranici překonat.

Lidé stojící za projektem Breaking2 jsou přesvědčeni, že se jim to podaří už letos. Na projektu se podílí doslova celé specializované laboratoře, desítky kapacit z oboru. A snahy o další rekord už nejsou pouze o výživě, vybavení, botách nebo trase. Ne, jsou o všem dohromady.

Dlouhodobě prováděný výběr padl na tři africké běžce: Eliuda Kipchogeho z Keni, Lelisu Desisu z Etiopie a Zersenaye Tadeseho z Eritrey. Při výběru bylo kromě výkonnosti nejdůležitější další kritérium ‒ psychická připravenost a odhodlání. Pohybujeme se na území, kde každá negativní myšlenka, každá pochyba či zaváhání stojící „jen" pár vteřin znamená nedosažení cíle. Když hovoříte s Eliudem, Zersenayem nebo Lelisou, brzy zjistíte, že jsou myšlence „sub 2" zcela oddáni, věří jí i sobě a jejich poslušnost vůči tréninkovým plánům a trenérům je snad ještě za hranicí speciálních armádních jednotek. Žijí a dýchají snad jen pro to jediné.

Zatím to nevypadá, že by se projekt ubíral směrem vývoje kouzelných sportovních nápojů či gelů, které vám propůjčí tryskové motory. V rámci projektu trénuje každý z běžců ve svém prostředí, se svými trenéry, se stravou a pitím, na něž jsou zvyklí. Na čem se pracuje, jsou nejvhodnější intervaly doplňování a maximální přizpůsobení se individualitám organizmu každého jednotlivce.

Každá válka urychluje lidský pokrok a úroveň jeho poznání. Nebavme se ale o těch krvavých a nesmyslných střetech, tady jde o válku s časem. Už teď je jasné, že přináší skokové posuny na úrovni vybavení. Výrobce pomalu pootevírá dveře svých laboratoří a ven vylézají například běžecké boty vesmírně psychedelických tvarů, které prý ve standardizovaných podmínkách usnadňují výkon v průměru o 4 %. Na trikách, legínách a tejpech se objevují miniaturní výstupky tvaru žraločích ploutví snižující tření vzduchu. „Naším konečným cílem je prolomit čas dvou hodin za zcela regulérních podmínek," ujišťuje Brett Kirby, hlavní fyziolog.

Trasa a její povrch hraje nezanedbatelnou úlohu v honbě za rychlostí a vteřinami. „Asfalt nebo beton je velmi tvrdý povrch a běhání po něm bolí," shodují se všichni tři hlavní běžci. „Ve skutečnosti na něčem takovém nechcete trénovat, proč si ubližovat?" ptá se sugestivně Brad Wilkins, ředitel výzkumného týmu. Sami běžci většinou trénují na měkčím povrchu. „Pokud jde ale o rychlost, asfalt a beton je to nejrychlejší, co můžete mít. Nejlépe vrací energii, kontaktem s ním strávíte nejméně času," shoduje se Kirby s Wilkinsem.

Povrch, ideální nadmořská výška, její minimální kolísání, tak bude vypadat rekordní trať. Kde ale bude? To zatím zůstává v tajnosti. Nejrychlejší maratóny světa může nabídnout jen pár měst: Berlín, Londýn, Dubaj, Rotterdam nebo Chicago. Nic jiného v nejrychlejší pětadvacítce světa nenajdete. Jedna z věcí, které zazněly výjimečně pevně a jasně, je, že půjde o trať zaměřenou a certifikovanou mezinárodní federací IAAF.

Jeden z prvků vítězné mozaiky, kterou asi nikdo ovlivnit nedokáže. A to zavdává prostor k dalším spekulacím. Číhá firma na ideální rekordní počasí (zatím to vypadá na cca 12 °C, vítr do 4 km/h, nadmořská výška kolem 200 metrů)? Co ale s načasováním formy běžců, přepravou, logistikou, zajištěním, certifikací...?

Zatím existuje ještě stále více otázek než odpovědí. Kola výzkumu a obchodu se točí na plné obrátky. A konec války? Půjde o vítězství pravdy a lásky, z nějž budou mít prospěch všichni, nebo nad finálním bitevním polem zapláčeme společně s Pyrrhem? Čas napoví. A my zase aktuálními informacemi budeme napovídat vám.