Chcete začít s ultraběhy a neriskovat zdraví? Vítěz Ultraspartathlonu radí, jak na to

Ultra přetěžuje nosné klouby. Uvažujte o něm, jen pokud jste dospělí. Začněte s všestranným běžeckým tréninkem, nikoli speciální maratonskou přípravou. Teprve postupně zjistíte, jestli vaše dispozice umožňují trénovat na ultra. Na první závod se připravujte systematicky a aspoň dva roky. Na jednotlivá zdravotní úskalí se podíváme od přiměřenosti přes pravidelnost, postupnost, až k pestrosti.

Závod, který zasahuje do základních biorytmů, představuje nepřiměřenou zátěž. Je jedno, jestli dokážete za 24 hodin absolvovat 120 km (to je v závodě bezcenný výkon) nebo 240 kilometrů (což je pro muže širší světová špička). Obojí znamená takový objem práce, ke kterému se v obvyklé struktuře tréninku nedostanete, ale ani přiblížit nepotřebujete. Při vydařeném závodě přetížíte nosný aparát a dokončíte s rozvráceným vnitřním prostředím, bez dalších podstatných obtíží a bez trvalých následků. Z toho plynou další konkrétní rady.

Než se do tréninku pustíte, ujasněte si svůj zdravotní stav. To platí i pro běžce! Zajímají vás především klouby a achillovky, zátěžové EKG, funkčnost ledvin, poruchy krvetvorby a chronické záněty. Zejména ženy okolo přechodu, starší veteráni a lidé s neobvyklým stravováním by měli sledovat také hustotu kostí.

Nebojte se, že vám doktor váš oblíbený sport zakáže. Rozumný lékař vám totiž ultra nedoporučí, zato od něj můžete získat cenné informace. Pravidelně si opakujte: „Připravuji se na extrémní výkon, ale trénink musí být přiměřený mému zdravotnímu stavu a výkonnosti." Zátěž, na kterou se nedokáže tělo adaptovat, je jen přetěžováním. Pokud to víte, ale nedodržujete, ubíráte se cestou sebepoškozování. To považuji za jednu z největších pastí ultra sportu.

Vzpomínáte si na Smrt krásných srnců? Asi všichni. Cílem je vykrmit se před očekávaným strádáním. Obdobně je tomu v ultra. S mnohahodinovými běhy je potřeba v přípravě zacházet jako se šafránem! Většině ultraběžců je nad 35 let. To je potřeba zohlednit. Obvykle je lépe šetřit s kilometráží i četností rozvojových tréninků.

Princip pravidelnosti se týká víc tréninkového efektu než péče o zdraví. Většina musí dodržovat nějakou formu týdenní pravidelnosti. To je výhoda z hlediska vyhodnocování přiměřenosti. Optimální skladba tréninku týdenní cyklus nepotřebuje, ale to je jiné téma, ke kterému se dostaneme snad někdy příště.

Kdo nemá možnost trénovat aspoň třikrát týdně, nedokáže tělo na ultra připravit. Měl by si zvolit jiný sport, takový, který lze provozovat na rekreační úrovni. Samozřejmostí by měl být čas na spánek, základní prostředek regenerace, na jehož úkor nemá význam tělo zatěžovat.

Jak se zlepšujete, můžete postupně zařazovat stále náročnější tréninkové motivy. Když budete nedočkaví, přijde zranění nebo přetrénování. Garantováno! Zranění doléčujte a hledejte jejich příčinu! Postupnost je však ještě něco jiného: periodizace tréninku. Závod je za tolik a tolik měsíců nebo let. Co budete rozvíjet v jaké fázi přípravy? Zdánlivě to se zdravím nesouvisí, ale ve skutečnosti je potřeba pohlídat si plynulý přechod z jedné fáze do druhé. Každá změna je rizikem. Nejlépe pomůže vlastní zkušenost, ale většina zkušenějších ultraběžců také ráda poradí.

Čím různorodější trénink v zažitém pohybu, tím lépe pro zdraví. Naučte se co nejdříve techniku i jiných vytrvalostních sportů, abyste měli čím kompenzovat a trénovat po zranění. Skvělé je klasické lyžování a umět plavat znak. Ojediněle se osvědčila i hra na housle.

Pestrost dodají i regenerační procedury a významnou část přípravy je možné pojmout jako wellness. Nevěřte na zázraky doplňků stravy a vyhledávejte pestrou skutečnou stravu!

Doporučuji upozadit regenerační výklusy. Saunu (aj. teplé regenerační procedury) zařazujte s odstupem aspoň jednoho dne po velmi dlouhých bězích. Časté je zaostávání v neběžecké přípravě (zejména taktice, psychické odolnosti a nácviku občerstvování). Pokud si uvědomíte svoje slabiny a začnete na nich pracovat, získá tím váš trénink na pestrosti i kvalitě.