Cesty za vrcholy: konec rohlíků a živočišného uhlí. Šichta pokračuje

„Poslední noc jsme přečkali v penzionu Pod Lipou a svižně vyrazili. Jarda se sparťansky ujal vozíku. Já občas ještě bojoval se střevy, ale i tak jsme si díky sprinterovi Jardovi udržovali velmi slušné tempo, které nám vydrželo až do Teplic," popsal Kujan další část snad nekonečného běžeckého seriálu.

Po předchozích dnech, kdy tělo protestovalo, přišel pokus - konec rohlíků a živočišného uhlí. Podávala se česnečka, vepřová panenka, topinka se sýrem a vajíčka. I když šlo o přejezd z extrému do extrému, došlo k pokroku, tělo přijímá potraviny. Sláva.

„To je dost velký pokrok. K tomu v Ústí hodinky nahlásily pro dnešek konec. Nejvyšší čas navštívit přátelé do Petrovic. Jarda vzal batoh a zmizel, díky za tvůj čas. Na čas zase konec střechy nad hlavou, hotelem bude opět šumící les," nahlásil do pražské základny Kujan.

Dva dny běželi jako duo. Urban nakonec dal 96 kilometrů. „Měl jsem tu čest proběhnout se a trošku podpořit akci na podporu paraplegiků - CZEPA. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, při kterém jsem si mohl naplno okusit co to obnáší běžet štreku s kárkou plnou naloženou věcmi k několikadennímu běhu. Do kopce pomalu tlačit, ale brutalita byla z kopců brzdit. Každopádně vědět, že mam běžet takovou štreku 22x po sobě, tak někam radši co nejrychleji uteču. Obrovský respekt k René Kujanovi," nechal se slyšet na facebooku Jaroslav Urban.