Článek
Pořádně zatřást se sklepením v Running Mallu může opravdu každý. Prague Digital Marathon lze vyzkoušet zdarma.
Šikovná věcička, "tracker", který vám všechno přesně změří.
Pražský digitální maratón je prostě k sežrání.
Spojení dvou světů ‒ virtuálního a toho „obyčejného", reálného. Na telefon, počítač nebo tablet nainstalujete zdarma aplikaci RunSocial a pak za poměrně malé peníze dokupujete trasy, které se vám líbí. Volkswagen Prague Marathon je k mání za necelých 10 eur. Byl prvním maratónem na světě, který si tak může proběhnout kdokoli ‒ a opravdu kdekoli a kdykoli. V nabídce je celkem 15 destinací, jedna krásnější než druhá. Maratóny jsou zatím dva. Druhým byl ten londýnský. Ale můžete si zaběhat třeba i některým z přírodních parků na jihozápadě USA, dát si desítku ve švýcarských Alpách nebo pětku v Tibetu. Běžecky se dostanete třeba i na Bali, do Číny nebo Kanady či Irska. Vybírat je opravdu z čeho.
Běžíte na páse, před sebou obrázky jako z pohádky doplněné o důležité informace o vaší rychlosti či čase. V rámci aplikace můžete soutěžit s ostatními lidmi úplně stejně jako v nějaké počítačové „adventuře". Nebo postavit týmy, jež budou bojovat mezi sebou. Možnosti jsou značné.
Člověk se pořád učí...
Mám pro vás, milé děti, jedno takové ponaučení, takovou radu do života: Nikdy se nedávejte do hovoru s člověkem, jenž má v RunCzechu na starosti všechny tady ty internety, webové a sociální věcičky. Nebo se vám stane to co mně ‒ ani ne 24 hodin poté, co jsme se dali do řeči, stojím v letenském Running Mallu na páse a čučím na start maratónu v Praze. Vlastně jsem ani nechtěl dávat jen tak, uprostřed týdne maratón ze štégrajfu, ale on to prý u nich ještě nikdy nikdo nezkoušel celé. Tak jsem si řekl, že je-li tomu tak, musím se k tomu postavit čelem. Zvědavost byla silnější než zdravý rozum. Znáte to. No, možná neznáte. Šťastní lidé...
A bum, už je to tady, pás se rozjíždí, snímač, takzvaný tracker, zaznamenává data a přenáší je v reálném čase na obrazovku přede mnou a synchronizuje můj pohyb s pohybem ubíhající krajiny. Tedy spíše ubíhající historické Prahy. Přede mnou se ocitá několik avatarů běžců z různých koutů světa. Každý má svou fotku, vlaječku, jméno i město, z něhož pochází. Avataři vypadají jako namakaní běžci a běžkyně, jejich virtuální nohy kmitají v neúnavném tempu, mohlo by se zdát.
Na levé straně obrazovky vidím seznam pěti nebo šesti nejbližších soupeřů a jejich náskok či zpoždění oproti mému výkonu. Dole na liště mi přibývají kilometry a čas a je tam taky pěkný progress bar rozdělený na deset políček, která se postupně prokreslují. Každé políčko znamená deset metrů, jste-li na konci lišty, načítá se do celkové kilometráže další stovka metrů.
Podkresy jsou zcela reálné, nasnímané speciální kamerou chvíli před startem skutečného maratónu. Všude zátarasy s reklamami sponzorů, diváci, někteří z nich i mávají. Vidíte i reálné kilometrovníky, návěstidla před občerstvovačkami i samotné občerstvovací stanice. Jeden z dobrovolníků vám spěchá nabídnout hubku s vodou. Policisté střežící důležité křižovatky stojí špalír jen pro vás. U Malostranských mosteckých věží přelétne nad cestou straka, u budovy Filozofické fakulty na vás nadšeně zamává neznámá dívka. Jste ztraceni. Ztraceni v hlubinách pražského maratónu a ani nevíte o tom, že se při tom všem běhání nehnete z místa.
Avataři se míhají jeden za druhým. Někdy se mi někoho podaří doslova převálcovat, někdy se znenadání vynoří nějaký běžecký duch za mnou a až tak nějak výsměšně se mi vzdaluje na pražské dlažbě. Kolem půlky se objevují i opravdoví živí favorité závodu ‒ běžci z Keni. Těm v duchu mávám naopak zase já. Vím, že budou v cíli skoro o hodinu a půl dříve. Ale na druhou stranu, já jsem vlastně v cíli už od začátku maratónu. Za celou dobu se přeci nehnu z místa. Je to vlastně taková sofistikovaná a zřejmě nejobtížnější forma nicnedělání. Ale rozhodně stojí za zkoušku.
