Česká mistryně světa si kilometry neměří. Kuráž ale má

Ano, ale není to úplně podstata našeho tréninku. Jde spíše o vyběhání po posilce, občas si dáme i delší souvislejší běh, třeba padesát minut. Běhám ale velmi pomalu, takže je to opravdu spíš takové vyklusání. Neměříme si kilometry.

Ne, není to úplně podstatné. Spíš je to prostředek na uvolnění, regeneraci. Jde o jiný pohyb, než využíváme na vodě. Ale vím, že spousta vodních slalomářů běhá docela dost.

Vychází to asi tak dvakrát týdně. Ale byly časy, kdy jsem běhala i denně a bavilo mě to. Když jsem byla před dvěma lety na Novém Zélandu, chodila jsem si zaběhat každý den a bylo to dobré. Byla jsem tam zhruba čtyři měsíce.

Nesnáším kopce, raději běhám po rovině. Na Zélandu se mi líbilo, že jsme běhali po měkkém povrchu. Po návratu mě ale začali bolet lýtka a s tím se peru dodnes. Teď se musím často přemlouvat, abych vyběhla. Pocity po doběhu jsou ale určitě lepší, než když se k běhu teprve odhodlávám.

Určitě bych si troufla, ale nic výjimečného bych asi nepředvedla. V současné době bych se na běžecké závody určitě nehlásila a ani žádný maratón mě dlouhodobě neláká. Ráda běhám jenom sama pro sebe, rekreačně.

Až jednou skončím s vodou, určitě to bude dobrý způsob, jak se udržet v kondici. Závody mě ale určitě nelákají. Je to fajn doplňkový sport. Možná kdyby mě v budoucnu oslovili kamarádi, abych s nimi běžela třeba ve štafetě, asi by to nebyl problém. Musela bych ale chodit běhat každý den, aby si tělo navyklo.