Článek
Kristiina Mäki během halového mistrovství v atletice se svými typickými náušnicemi.
Kristiina Mäki patří mezi dříče.
Kristiina Mäki: Vstříc ke světlejším zítřkům!
Ve vás se vlastně spojují geny dvou, minimálně v určité době, vzpomeňme na Paava Nurmiho a Emila Zátopka, nejlepších vytrvaleckých národů světa. Přemýšlela jste někdy o tom, že mix finských a českých genů by mohl mít nějaký příznivý efekt?
Moc ne. Až v době, kdy jsem začala běhat a zajímat se o atletiku. Až tou dobou mi došlo, že to je vlastně hodně dobré. A uvědomuji si to třeba i v okamžiku, kdy koukám na hokejové utkání Česko ‒ Finsko. Myslím si, že oba národy jsou dost šikovné.
A kdo by si podle vás to vítězství v hokeji více zasloužil?
Finsko, no.
Vy jste teď čistokrevná středotraťařka, ale když vezmete v potaz své geny, budete někdy zkoušet i delší tratě než pětku? Třeba maratón?
Asi to vyzkouším. Určitě to nevylučuji. Není to zatím otázka třeba příštího roku, protože si myslím, že ještě nejsem úplně stará, tak ještě potřebuji trénovat rychlost. Na maratón je ještě čas. Ale chtěla bych ho časem zkusit.
Zkoušela jste někdy tak dlouho trať uběhnout?
Ne, ještě ne. Nejdelší, co jsem běžela, bylo dvacet kilometrů na soustředění. Byl to takový výklus a to mi zatím docela stačilo.
Máte nějaké sportovní nebo životní vzory? Ať už z Finska nebo z Čech?
V obou případech se vzory určitě najdou, lidi, které obdivuji, ale že bych je měla jako idol, že bych třeba také chtěla získat pět zlatých olympijských medailí, to ne.
Takže vy nechcete získat pět zlatých olympijských medailí?
To by určitě bylo krásné, nicméně u nikoho to nemám tak, že bych ho měla nalepeného na zdi a každý den k němu vzhlížela. Hodně jsem třeba obdivovala Genzebe Dibabaovou, ale potom, co vyšlo najevo o jejím trenérovi (zatčen za přechovávání a distribuci dopingu ‒ pozn. red.), mě to dost zklamalo. Člověk o tom tak nějak nerad slyší, když si myslí, věří, že to má určitý sportovec vydřené.
Jak se vy sama díváte na doping ve sportu?
Běžné doplňky stravy beru také. Sama na sobě cítím, že když mám větší výdej, tak to už normální stravou nedokážu doplnit. Takže třeba proteiny doplňuji i takto. Vyložený doping se mi samozřejmě ve sportu nelíbí.
Dali vám do vínku něco ze sportovního nadání třeba také rodiče nebo prarodiče?
Mamka běhala se psem, takový ten canicross, když se tomu tak ještě neříkalo. Běhala s naším vlčákem. Je dokonce mistryní České republiky. Taťka dělal nějaké ty přespolní běhy, ale tak do svých patnácti let. Takže nic úplně vrcholového ani u jednoho z nich.
Tátovi prý z Finska vždycky musíte vozit kávu a bonbóny. Co je na těch věcech tak zvláštního, že se nedají koupit u nás?
Myslím, že Finsko je ze Skandinávie zemí s největší spotřebou kávy. Finové nemají kávu silnou, spíše takovou jemnou a hodně odlišnou od české. A ty bonbóny jsou takzvané salmiaki, slané pendreky. Tady je nikdo nemá rád, ale já to beru pozitivně. Vždycky zbyde více také pro mne. (smích) Dokonce tady mám zrovna i finskou lékořicovou vodku Salmiaki se stejnou příchutí.
Vaše rozhodnutí reprezentovat Českou republiku i přesto, že máte občanství obou států, je nezvratné?
Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Pro Česko jsem se rozhodla proto, že jsem se vytrénovala tady, mám dlouhá léta českého trenéra.
Nikdy jste nepřemýšlela, že byste se odstěhovala zpět do Finska?
Určitě. Chtěla bych tam časem zkusit žít. Líbí se mi v kraji, kde jsme bydleli, kde jsem se narodila. Ještě vůbec nevím, kdy, neplánuji.
Máte na závody nějaké talismany, kouzelné amulety? Mívala jste ty pověstné náušnice s českou a finskou vlajkou.
Ne, nemám vyloženě talismany. Náušnice jsem měla ráda. Mám je pořád. Jsou teď jen trochu špinavé. (smích) Ale zkoušela jsem běhat i bez nich ‒ a jde to. I bez nich něco zaběhnu. Já jsem v tomhle realista. Nezáleží na pověrách, důležité je, co máte natrénováno. A mnohem důležitější než nějaký talisman je pořádně se rozcvičit.
Váš bratr také sportuje? Nemáte s ním třeba rozdělené země: ty Finsko, já Česko?
To ne, bratr je teď zrovna ve Finsku na vojně, kde je povinná. Hraje hlavně hokej. I když mezi vojáky měl teď nejlepší Cooperův test (maximální uběhnutá vzdálenost za 12 min. ‒ pozn. red.).
Čím to, že je teď ve Finsku, když vaši rodiče i vy jste v Čechách? Navíc u nás by se vojně vyhnul.
No, možná trochu i sám chtěl. Ale hlavně táta řekl, že nechce mít doma dvě dcery, tak šel. (smích) Ne, opravdu sám chtěl a já myslím, že mu to jen prospěje.
Vy umíte plynně česky i finsky. Nelákaly vás někdy kromě sportu také překlady nebo tlumočení?
No určitě, už jsem o tom také přemýšlela, že až si zlomím obě nohy a vyhodí mě ze školy, že budu něco překládat. (smích)
S Kristiinou Mäki se můžete potkat třeba také na letošní Birell Grand Prix Praha 10. září.
