Článek
Otázky: co bude? Nervozita od pořadatelů, to samé od samotné brethariánky. Přece jen - nejíst - to se u nás ještě tolik nenosí. Žít z přijímání energie, pít a občas pozřít kousek sýra a nasát chuť medu, budí pozornost.
„Od roku 2013 jsem začala běhat a cvičit čchi-kung. Proces trval skoro tři roky, už předtím jsem jedla nepravidelně. Jídlo pro mě není důležité, ne každý člověk je na to nastavený," přiznává Kunovská, která se nesnaží „vnutit" svoji představu života ostatním, ale na druhou stranu nestojí v koutě a jde s kůží na trh. Tohle téma je zkrátka kontroverzní a reakce se nedají očekávat jen kladné. Sama to už poznala.
| Co je čchi-kung |
|---|
| Čchi-kung je obecně vnímáno jako tradiční čínské cvičení, které pěstuje „vitální energii“. Všeobecný název označuje praxi, která se zabývá kultivací (zušlechťováním) lidského těla. (zdroj Wikipedia) |
„V přírodě přijímám energii. Po hodině běhání jsem najedená. Dřív, když jsem přiběhla do práce, tak jsem jedla, ale začala jsem cvičit čchi-kung. Příroda mi dodává energii," vysvětluje žena, která má rodinu, pracuje, jen se trochu více vymyká zaběhnutým standardům, což naznačuje i tato věta.
„Mluvila jsem se skálou, vnímala jsem proud šedé energie, v tom okamžiku jsem si uvědomila, že to jsou minerály, uvědomuju si, že jsem propojená se zemí. Ale jsem reálný člověk s mobilem, autem, rodinou," připomíná.
Přechodem do jiné dimenze, využívání sil, které jsou pro většinu populace patrně méně stravitelné, se dostavil fakt, že i méně spí a tvrdí, že je mnohem efektivnější. Navíc říká, že při poslední preventivní lékařské prohlídce prošla.
Dala jsem si koláček
„Přechod na pránu se mi podařil, když jsem začala poslouchat své tělo," říká Kunovská, která neodmítá tekutiny a občas sáhne i po kousku jídla.
„Normálně piju vodu, kávu, čaje, když mám žízeň. Když mám na něco chuť, tak si trochu dám. V neděli jsme byli na horách a dala jsem si koláček. Líbil se mi, voněl a dneska jsem měla lžíci medu," prozradila brethariánka svá "poslední menu".
„Nevím, co bude zítra, neřeším to, ale tělo nepotřebuje fyzickou stravu, aby přežilo. Když mám na něco chuť, ochutnám, ale nejsem na tom vůbec závislá. Občas jsem si dala kousek sýra, jednou za dva za tři dny. Když si chci někdy dát trochu vína, tak si dám pod to kousek sýra. Jde o to zažít chuť," vysvětluje své rozpoložení Kunovská, která když vaří, občas olízne i vařečku. „Pokud bych byla třeba v lese a neměla tam žádný zdroj, tak bych neměla problém," dodává žena, která spí pět hodin denně. Spát chodí v jedenáct, vstává ve čtyři, poté medituje, což jí pomáhá i při běhání.
„Představuju si, že ukládám energii do kloubů. Posílala jsem ji do šlach a první tři kilometry mi nohy odskakovaly od země," popsala své úterní propojení duchovna a sportu.
Na úrovni duše je šťastná
Pro většinovou populaci jde o postoje, které překvapují, přesto člověk nemusí být údajně nešťastný. Jinak by toto přece nepodstupoval. Na otázku, zda je šťastná, má jasnou odpověď.
„Na úrovní vědomí a duše, tak vím, že to je správná cesta a jsem šťastná. V reálném životě nejsou věci úplně fajn, ale dívám se na to, že to je proces."
Průvodcem setkání s Monikou Kunovskou byl Michal Vítů, trenér běhání RunCzechu. „Jde o poměrně zvláštní spojení, je známo, že běžci hodně jedí. Každý má nějakou cestu, někdo ji najde, někdo ne. Mě třeba zachránil běh a běhám 700 kilometrů měsíčně. Já si ale osobně nedokážu představit nejíst, rád jím," přiznal po konci setkání Vítů.
