Hlavní obsah

Češka cítí životní změnu. Čeká ji první letní olympiáda, zimní má tři

Praha

Nikdy nevíte, kdy se vám život může změnit. Jedni se toho obávají, jiní čekají, nedočkají se. Další jdou vpřed. To je i příklad Evy Vrabcové - Nývltové. Třicetiletá žena, jejíž váha se pohybuje okolo padesáti kil, vletěla do české atletiky jako uragán. Dřina, dřina, dřina a na konci jistota olympijského Ria pro maratónskou trať. „Cítím životní změnu. Splnila jsem si sen, zaběhla maratón (a kvalitně) a teď je čas posunout se dál,“ nechce zůstat stát na místě sportovkyně, která Česko reprezentovala na třech zimních olympijských hrách. Teď ji čeká první letní.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Bývalá atletka Ludmila Formanová (vlevo) a (bývalá) běžkyně na lyžích Eva Vrabcová - Nývltová.

Článek

Běhání vám začalo měnit významně život minulý rok, jste překvapená, kam vše zatím došlo?

Nad tím nepřemýšlím. Hlavní je, že jsem šťastná. Beru to tak, jak to je. Nicméně jsem moc a moc šťastná, že jsem splnila limit, zaběhla maratón i půlmaratón. Uvidíme, co přinese budoucnost (smích).

Nelitujete, že jste opustila lyže?

Zatím ne, uvidíme, až se bude chystat lyžařská sezóna. Nicméně užít si třeba Adventu doma, péct cukroví, vyzdobit byt (respektive doufám, že už baráček) a užít si rodinné pohody bez zdravotních problémů. No, něco to má do sebe (smích).

Máte radši teplo?

Teplo a hlavně sluníčko. Naopak nesnáším tmu.

Poté, co jste se kvalifikovala na olympijský maratón, se asi hodně změnilo, je větší zájem o vás, jak to zvládáte?

Teď jsem měla hodně společenských akcí, chci to začít omezovat. Nicméně jsem ráda, že jsem podpořila charitativní projekty ve Vidnavě (onkologické oddělení Olomoucké nemocnice) a Charitativní den v Orlice Parku v HK - na podporu rodiny se dvěma holčičkami s autismem a dalšími nemocemi. Ráda bych ještě podpořila výcvik asistenčních psů. Zatím zvládám. Kvůli společenským akcím bych trénink neomezovala. Ten je důležitější.

Co cítíte jako největší změnu po jistotě, že pojedete do Ria?

Žádnou necítím. Neupínala jsem se k Riu. Spíš cítím životní změnu. Splnila jsem si sen, zaběhla maratón (a kvalitně) a teď je čas posunout se dál. Mám před sebou další výzvu a to je Rio (smích).

Před maratónem v Praze jste si poranila koleno, jaký je současný stav?

No jo, no, za hloupost se platí. Trochu se mi protáhlo hojení. Ono když máte tržnou ránu 1,5 centimetru hlubokou a 3 centimetry širokou a za pár hodin s tím běžíte maratón..... holt se to hojí déle. Ale pobyt u moře léčbu hodně urychlil a také patří velký dík mému fyzioterapeutovi Richardu Jislovi. Beru to tak, že jsem si alespoň odpočinula, ale jsem neposlušný pacient, takže jsem se pořád snažila lehce trénovat (smích).

Pojedete do Brazílie na 100%, i kdyby koleno zlobilo?

Koleno zlobit nebude. Šlo pouze o hojení rány.

Je nějaká možnost, že nepojedete?

Nikdo nevíme, co nás čeká.

Máte v hlavě cíl, umístění pro Rio?

Ano. Mám svůj cíl (smích).

V současné době jste také ambasadorkou Olympijského běhu, který se poběží 22. června v Česku. Jak vnímáte takové „závody"?

Moc se mi líbí nápad rozběhat celou republiku a celá myšlenka je krásná. Je neskutečné kolik lidí objevilo a stále objevuje kouzlo běhu. Jsem ráda, že takový projekt můžu podpořit.

Po celé republice poběží asi 50 tisíc lidí, je běhání nyní u nás fenomén?

Myslím, že ano a že bude příznivců běhání stále přibývat. Vždyť jsme národ běžců - vzpomeňme Emila Zátopka, Jarmilu Kratochvílovou, Ludmilu Formanovou a v současnosti Zuzku Hejnovou a spoustu dalších. Asi jsme na to nějak zapomněli. Jsem ráda, že se k běhu vrací tolik lidí a kdo ví, třeba za čas budeme moci fandit takto fenomenálním běžcům!