Článek
Původně jste byla přihlášená na půlmaratón na horu Blaník, v ten samý den jste nakonec závodila o tisíce kilometrů dál v exotickém Kuvajtu. Kdy a jak jste se rozhodla pro tento závod?
Celá akce v Kuvajtu byla hodně narychlo a pro mě velmi nečekaná a neplánovaná. Manažer holandské reprezentace běžců Neals Strick, se kterým jsem spolupracovala v rámci mého startu na loňském maratónu v irském Belfastu a holandském Apoldoornu, mi nabídl tuto zajímavou příležitost. Slíbil mi, že mi tam zajistí startovné, ostatní bylo na mě. Moje angličtina není excelentní, takže s organizací a zařizováním všeho potřebného mi pomáhala sestra. I zvací dopis jsem řešila až na poslední chvíli na letišti.
Co vás nejvíc lákalo závodit v této destinaci?
Musím se přiznat, že nejvíc mě přitahovala vidina zajímavých prizemoney a s nevelkou konkurencí na startu se mi to zdálo jako ideální kombinace. Na vítězku čekalo 10 000 amerických dolarů, což pro mě byla astronomická částka.
Jak proběhl let, co ubytování a aklimatizace v místě závodu?
Celá akce pro mě byla hodně zamotaná a nelehká. Po složitém vyřizování administrativních formalit následovaly peripetie v hotelu, kam jsem přijela pár hodin po půlnoci a ubytovat se bylo možné až za deset hodin. V noci, kde jsem na ulicích nepotkala téměř žádnou ženu, se mi nikde moc chodit nechtělo. Naštěstí mi pomohl taxikář, který mi za mírný poplatek pomohl najít jiný hotel na jednu noc.
Přihlášení k závodu už proběhlo v pohodě?
Ani náhodou. Když jsem se přišla registrovat a vyzvednout si startovní číslo, zjistila jsem, že o mně nikdo nic neví a že už není možné se přihlásit, registrace byla uzavřena. Ale opět jsem měla porci štěstí, když organizátor zavolal druhé české závodnici na startu Renatě Hoppové, která žije v Kuvajtu dlouho. Přestože věděla, že budu její soupeřkou v závodě, pomohla mi domluvit se, abych mohla startovat.
Jak se pro vás vyvíjel samotný závod?
Trať byla téměř úplná rovina, tam a zpátky, ani moc nefoukalo. Na tento maratón jsem nijak zvlášť neladila formu a mohla jít na start bez nervů. Od začátku jsem se pohybovala na čele, držela si tempo lehce nad 4 minuty na kilometr a v cíli z toho byl čas 2:50:58, takže spokojenost. Z vítězství i finanční prémie jsem měla velkou radost. Sice nebylo všem komplikacím ještě konec, protože o víkendu mají tamější banky zavřeno a na letišti mi dalo celkem práci proměnit si šek na dolary, ale všechno dobře dopadlo. Byla jsem hodně ráda, když naše letadlo dosedlo na Ruzyni, kde na mě čekala rodina.
Získala jste někdy podobně vysokou výhru? Když to přepočítáme na koruny, vyhrála jste téměř čtvrt miliónu...
Tato částka je pro mě něco neuvěřitelného. Nikdy jsem nic podobného za vítězství nedostala. Nic konkrétního teď kupovat nebudeme, naše dvě děti se můžou těšit na pěknou dovolenou.
Pojďme ještě trochu zhodnotit loňskou běžeckou sezónu. Jak se vám dařilo?
Absolvovala jsem 5 maratónů a zvlášť si cením série, kdy jsem dala 3 maratóny ve třech týdnech (Belfast, Praha, Drenthe), všechny v čase kolem 2:55 minut. Počet odběhnutých půlmaratónů a dalších závodů ani nevím. Závodila jsem skoro každý víkend, jak to mám ráda. K tomu pár cyklistických závodů v rámci seriálu Kolo pro život a v závěru sezóny oblíbený Koloběh z Řípu do Prahy.
Rozbíhá se další kolotoč běžeckých závodů. Co máte v této souvislosti v plánu v roce 2017?
Pojedu po vzoru minulých let, hodně a často závodit. Beru závody jako kvalitní trénink a dobrou motivaci. Určitě bych ráda startovala na oblíbeném půlmaratónu v Českých Budějovicích, jasný je Pražský maratón a několik dalších tradičních akcí. V zahraničí to vypadá opět na maratón v irském Belfastu, tento víkend běžím v Appeldoornu. Možná vyrazím premiérově na závod v Marseille, to se ještě uvidí. Mým cílem je držet konstantní výkonnost, což je rok od roku těžší. Jakmile budu běhat desítku nad 40 minut, půlmaratón 1:25 a maratón za více než 3 hodiny, bude načase se zamyslet, jestli to má ještě cenu. Jsem ráda, že mě po operaci ostruhy už nic výrazně nebolí, snažím se držet týdenní kilometráž 80 až 100 týdně a běhání mě pořád baví.
