Článek
Pavel Vodička s vozíkem, který váží přes 50 kilogramů.
Pavel Vodička neplýtvá potravinami ani jinými věcmi - i své unavené tenisky umí přesvědčit k další spolupráci.
Další nový den.
Pavla Vodičku některé věci nenechávají chladným. Jeho výjimečnost ale spočívá v tom, že se s problémy – jako asi většina z nás – nechce jen tak lehce smířit. Sám se aktivně snaží měnit věci k lepšímu. Dlouhá léta se třeba snaží zasadit o to, aby severočeský Varnsdorf měl svou stanici záchranné služby. Jeho „Food Save Run" je ale o něčem jiném.
Velká část námi vyhozených potravin je ještě bez problémů použitelná a na smetištích tak končí zhola zbytečně, zatímco by se mohla využít na potřebných místech. Dalším aspektem jsou emise, zábory půdy a vody, využíváních chemických přípravků na polích... což se vlastně v takovém případě děje úplně zbytečně. Ona pověstná a ekonomy tolik vzývaná neviditelná ruka trhu se ani v tomto případě nedokáže postarat o efektivní alokaci zdrojů. Co nedokáže neviditelná ruka, zvládne viditelná běžecká noha, věří Pavel Vodička.
Na své běžecké pouti trousí osvětu všude kolem sebe. „Snažím se ukázat lidem, jak s potravinami zacházet úsporněji. Hodně udělá už třeba samotné naplánování nákupu v závislosti na stavu zásob potravin v naší domácnosti," říká běžec, který nyní po naší republice putuje s upraveným vozíkem, v němž kromě jiného skrývá také informační letáčky o tom, jak neplýtvat jídlem. Věděli jste například, že průměrnou českou rodinu stojí neefektivita nakládání s jídlem každý rok 20 000 korun? Takovou částku už na ulici nenajdete. Vlastně se každý svým způsobem dobrovolně připravujeme o „třináctý plat".
„Stravuju se dost sacharidově. Kromě pečiva hodně ovoce, zeleniny, sušenky. Jako palivo na cesty si kupuju hroznový cukr v tabletách. Občas mi někdo něco dá v rámci ubytování v kempu, ubytovně, hotelu," představuje svůj úsporný jídelníček běžec pro dobrou věc. Každý pátý z nás vyhazuje jídlo několikrát týdně až každý den. Zatímco miliarda lidí na celém světě hladoví, my, Evropané, si v klidu vyhazujeme třetinu jídla, které vyprodukujeme.
„Napadlo mě taky rozběhnout projekt na sdílení jídla a dále veřejných lednic," představuje dobro-běžec další ze svých nápadů. Na své cestě se pohybuje především po cyklostezkách, většinu času tráví na cestě sám se svým pojízdným vozíkem, kde má všechno potřebné. Jeho vysněným cílem je maďarské hlavní město Budapešť, kam by měl dorazit během července po zhruba 1200 kilometrech.
