Článek
Ideální příprava na pouštní závod by mohla vypadat trochu jinak.
Vabrouška v tréninku nezastaví ani zlomený loket.
Počítadlo na oficiálních stránkách Marathon des Sables ukazuje pět týdnů do startu. Tentokrát bude u toho i Petr Vabroušek. Jak se připravuje? Co se mu honí hlavou? Vydali jsme se s naším zvídavým mikrofonem přímo za ním.
Chystáte se na Marathon des Sables. Pomýšlíte na vítězství?
Nechystám se ukázat záda úplně všem, Afričané jsou v těchto podmínkách neporazitelní. Ale určitě bych chtěl bojovat minimálně o top 20.
V čem je tento závod specifický?
Hned v několika ohledech. Za prvé jde o etapový závod. Běží se sedm dnů. Délka etap je kolem 40 kilometrů, ta nejdelší bude mít kolem devadesáti a poslední etapa je kratší, charitativní pro Unicef. Za druhé se běží v extrémních klimatických podmínkách. Přes den budou teploty mezi 30 a 50 °C, v noci naopak klesnou i pod 5 °C. No a konečně budeme všichni vše na celý týden nést ve vlastním batohu na zádech. Veškeré vybavení a jídlo. Pořadatel zajišťuje jen přístřešek na přenocování ‒ plachtu na kůlech a koberec pod ní ‒ a vodu v omezeném množství (9-12 litrů/den). 1200 účastníků vyprodaného závodu bude rozděleno po 8 lidech do 150 bivaků. Ty vždy během etapy přemístí pořadatel do cíle další etapy.
Jaké další nároky klade závod na samotné účastníky?
Na tento závod vyrážím poprvé. Jde údajně o nejtěžší ultra na světě. O to více mě samozřejmě láká! Musíte celý týden v extrémních podmínkách vystačit s tím, co máte v batohu. Nikdo vám nic nedoplní, a pokud si vezmete třeba málo jídla, máte smůlu a závod nedokončíte. Pokud budete potřebovat láhev vody navíc, následují dvě časové penalizace a při třetím doplnění diskvalifikace. Vezmete si málo oblečení nebo tenký spacák, budete mrznout. Vezmete si čehokoli moc a budete mít víc než patnáct kilo v batohu a s tím se už moc běžet nedá.
Patnáct kilo? To je šílené!
Jen povinná výbava s batohem má kolem čtyř až pěti kil, k tomu čtyři až šest kilo jídla a dva litry vody a jsme na zhruba jedenácti kilogramech. Osprchujete se až za týden v cíli. Nohy budou samý puchýř, ale boty vám nikdo nevymění. Vařit si budete v tom, co si nesete na zádech. Pořadatelé povinně vyžadují 2000 kilokalorií na den, ale můj klidový metabolismus je 2400, takže bych byl v deficitu, i kdybych ležel týden ve stínu palmy a nehýbal se. Se čtyřiceti kilometry běhu se dostanu ke 6000 kilokalorií. Drobným Afričanům to stačí, ale já ponesu pár kilo jídla navíc.
Proč si to děláte? Za co se trestáte?
Láká mě ten kontrast s polárními maratony, které jsem si už vyzkoušel. Připravit tělo na extrémní mrazy ve Zlíně bylo určitě snazší ‒ pobíháním v mrazícím boxu a otužováním ‒ než aktuální příprava na suchou a horkou Saharu. Počasí teď zrovna dvakrát nespolupracuje. Hodně soupeřů se věnuje bikram józe, ale ta ve Zlíně bohužel k mání není. Budu tedy alespoň několikrát týdně chodit do běžné sauny a alespoň tam dřepovat.
Trénujete teď se zátěžemi. Je to opravdu důležité?
Čeká mne 270 kilometrů běhu s více než deseti kilogramy v batohu na zádech. Pokud bych na to tělo nepřipravoval, tak to nevydrží. V lednu jsem tedy začal trénovat se třemi kily a víceméně každý týden jsem přidával další kilo. Aktuálně jsem tedy na sedmi a postupně se chci dostat zhruba na jedenáct kilo. Je to velká zátěž na celý pohybový aparát a tělo musí mít čas se postupně přizpůsobit. Objednal jsem si speciální batoh vyvinutý právě pro tento závod a běhám už od začátku s ním. Je důležité včas zjistit, zda veškeré vybavení sedí. Výměna čehokoli v průběhu závodu není možná.
Bude to vaše první účast na MdS, připravujete se i nějak jinak než fyzicky?
Jde o natolik specifický závod, že zkušenosti z jiných podniků nemusí stačit. Já jsem se ptal našich úspěšných finišerů Pepy Svobody, Zdenka Přívratského i Pepy Škvora, stejně jako několika dalších ze zahraničí. Díky jejich doporučením se snažím připravit co nejlépe.
