Článek
Každý si asi vzpomene, jaké to je, když se vám do nohy dostane štěrk, kamínek, který pak musíte pracně a opatrně preparovat z citlivé kůže. Problém s nohou znamená, že se nikam nepohnete, nejdete, neběžíte. A co potom při cestě, která má tisíce kilometrů, tady může jít o celý vesmír nepohodlí.
Běhání naboso není neobvyklé, najdou se jedinci, kteří si dají i maratón, ale Brown se v osmadvaceti letech rozhodl, že do toho vlétne ve velkém stylu. Vyběhl 5. března z Kalifornie z pláže Huntington. Skončil v sobotu parku Rockaway v New Yorku.
Pokrýt takovou vzdálenost vyžadovalo podle běžce základní pravidlo, klíčem byla trpělivost. „Byl to obtížný běh," přiznal pro Runner's World běžec, který si prožil i horké chvíle. Aby se vyhnul zatčení, že běží po hlavní silnici, musel používat i štěrkovou cestu.
Každý den v průměru 30 kilometrů
„Osmnáct kilometrů jsem běžel osm hodin, nohy jsem měl zanícené. Doslova jsem brečel. Důvodem, proč můžu běhat takové vzdálenosti bez bot, jsou takové, že když se zraním, hodím své nohy nad hlavu a řeknu si. To je ono, čas na odpočinek," popsal svůj pohled na potíže Brown, který běhal v průměru třicet kilometrů denně.
Sám věří, že je jedním z prvních odvážlivců, kteří takto USA zdolali. Přes Ameriku bez bot. I po téměř 5000 kilometrech v cíli prohlásil, že jeho nohy jsou v dobré stavu.
Než vyběhl, měl plán, který obsahoval 4700 až 5150 kilometrů za 116 až 160 dní. „Za poslední dva roky jsem vyvinul unikátní kočovný životní styl. Budu využívat těchto zkušeností, poběžím bez podpory, což znamená, nikdo se mnou nebude na cestě. Budu chodit a poběžím bos, nebudu využívat žádné motorizované podpory," prohlásil Brown v březnu. Tak i provedl, bez bot přeběhl Ameriku.