Boxer Konečný popil u Švédů, teď se popere v Ústí o své jméno

Ne, mám to pořád v sobě. V pondělí jsem se díval na mistrovství světa v hokeji, když jsme hráli se Švédy, trochu více jsem popil, ale v úterý ráno jsem si dal dvacet kiláků, takže dobrý, pořád to tam je.

V uvozovkách se dá říci, že jsem to k nám dotáhnul. Jsem s pořadateli v kontaktu delší dobu, běžel jsem s nimi závody v jiných městech, a vždycky se mi to líbilo. Už jsem tento běh zkoušel protlačit trochu u minulého vedení města, tam se mi to ale nepovedlo. Teď jsem ve vedení města já, to už šlo (smích).

Z mých známých poběží všichni. Půjde i rodina, boxeři, které trénuji.

Mají před zápasem, takže si dají kratší trať, jen pět kilometrů, ale poběží, dostanou to příkazem. Pětku musí zaběhnout, i kdyby měly jít rovnou z postele.

To nemůžu říct, nevím, ale když se tu běží půlmaratón na podzim, tak jsou lidi spokojení. Tohle bude menší akce, věřím, že přijde hodně lidí, i když jde o první ročník.

Znám atmosféru z jiných měst, pro děti je tohle super. Ony se těší, že dostanou medaili v cíli, pitíčko a září jim oči štěstím. Pokud holky budou v Ústí, tak poběží taky.

Ty mám vždycky. Mám sportovní jméno, takže tam nemůžu jen tak přijít a odklusat si to. Mně to ani hlava nedá, musím mít nějakou motivaci, o co se porvu. Asi poběžím desítku a chtěl bych ji dát pod čtyřicet minut, což bude složitý, protože trať má dost zatáček. Pak tu je také moje váha, mám 86 kilo, do závodu bych chtěl šest kilo sundat.

Nevím, mám hodně práce. Někdy se nestíhám pořádně ani najíst, trénovat.

Určitě, mnohem klidnější. Teď je více práce a stresu, ale když si jdu zaběhat, tak na chvíli na všechno zapomenu.