Článek
Tak třeba trasa. Vede ze Mšena do Velkého Borku. Pouze jedna její třetina je vedena po asfaltu, po klidné silničce 3. třídy. Zbytek trasy tvoří polní a lesní cesty. Její krása spočívá v její rozmanitosti a samozřejmě okolí. Před zraky běžců defilují provoněné borové lesy, pískovcové skály prazvláštních tvarů, rybníky, nerušená samota daleko od hlučících měst. S městskými půlmaratóny nelze srovnávat, je to balzám na duši i na tělo.
Ideální příprava
Vzhledem k terénu jsou výsledné časy o trochu delší než na půlmaratónech ve městě. Běžečtí borci tak musí počítat se zhruba pětiminutovým přírůstkem. Borecký půlmaratón je tradičně řazen tři týdny před Pražský půlmaratón, takže představuje kromě jiného i ideální přípravu na tento velký závod.
Skromné, ale silné kořeny
Závod vyrůstal ze skromných základů. První ročník vlastně vznikl jako hec fotbalistů z organizujícího SK Slavia Velký Borek. Pár kopaček si chtělo ověřit, že na to mají, a tak se jednoho dne sešly, vyznačily si trasu a pustily se do toho. Na startu jich bylo včetně několika běžců-závodníků celých dvacet čtyři. Druhý ročník už ale organizátoři vzali velmi vážně. Roztočili mediální kola a přilákali na svůj start 284 účastníků. Letos jich bylo přes tři stovky (přesně 315 a pes) a pokud by se ve stejný termín neběžela Kbelská desítka, tak mohlo být na startu možná i 500 běhuchtivých sportovníků.
Netradiční start
Velice netradičně byl vyřešen již start samotného závodu. Ženy odstartovaly už o půl hodiny dříve oproti svým mužským protějškům. Ti se s mšenským náměstím loučili úderem poledního. Jednak se tím hezky rozložila zátěž na přírodu Kokořínska, jednak měli muži o další motivaci více. Mohli zavzpomínat na své archetypální nahánění žen. A rychlé ženy měly také o radost více ‒ konečně nedobíhají v chumlu nějakých chlapů, ale mají cíl opravdu jen samy pro sebe.
Pořadatelé ale mysleli nejen na ženy. Na trať se vydala také jedna canicrosserka s pejskem Zorkou. Pro ni byl v cíli připraven „zlatý" špekáček, protože s dokončením závodu se stala také vítězkou v kategorii. A čestné předposlední místo si vydobyl místní kuchař Fíďa, autor cílového guláše pro všechny běžce. Obrovský aplaus publika a výsledný čas 3:08 byl jeho.
Běh prochází žaludkem
Půlmaratón je relativně krátká distance, i tak se ale organizátoři snaží na občerstvovacích stanicích vyhovět všem chutím závodníků i s ohledem na počasí. Když je teplo, více se pije a raději studené. Když je zima, chtějí sportovníci více jíst a pít něco teplého. Organizátoři se snaží být připraveni na všechno, na prohnutých stolech občerstvovaček se to jen hemží kelímky s teplým čajem, energy-drinkem, colou, ionťákem, minerálkou, pivem v alko i nealko kvalitě, banány, jablky, rozinkami, piškoty, brambůrkami, ale třeba i chleby s paštikou či sýrem.
Sláva závodu se pomalu šíří světem, a tak není překvapením, že kromě standardního nárůstu startujících se Borecký půlmaratón může pochlubit účastníky nejen ze středočeského regionu a Prahy, ale až z Ostravy, Brna, či Prostějova. Na start se postavili také dva Slováci a dva Němci. Nejstarší účastnici, paní Šlechtové z Jaroměře, bylo 64 let (čas 2:04!), nejstarší chlapi v závodním poli pamatují už 68 zim.