Článek
Kalendář ukazoval podzim roku 2009, když se tato celoživotní běžkyně stěhovala na vojenskou základnu Camp Lejeune v Severní Karolíně. Žena, která následovala kroky svého manžela-vojáka. Ten byl zanedlouho nasazen do Afganistánu. On na druhém konci světa. Ona s dvěma syny zase budovala nové hnízdo, zázemí. Třetí stěhování v pěti letech.
„Chtěla jsem v každém případě běhat, jsem běžec. To je to, co já dělám," svěřila se třiatřicetiletá máma pro server Runners World. „Také jsem ale potřebovala přátele. Zdálo se, že kamarádi mohou být běžci."
Stalo se.
Šest tisíc členů
Touha ji hnala a pomohla. A byl tu nápad. Vojenský klub běhajících manželek. Kočárky byly samozřejmě povoleny. První bojovnice s kočárky se objevily v lednu 2010. Zanedlouho jich bylo šest, patnáct... O pět let později má převážně dámský klub více než šest tisíc členů, kteří jsou rozprostřeni do osmnácti vojenských základen ve čtyřech zemích. Stephanie, jež má nyní tři děti, na své domovské stanici přivítala tři sta běžkyň.
Sama zakladatelka tvrdí, že růst klubu je svědectvím o podpůrné povaze členů, kteří tvoří náhradní rodinu, pomáhají si navzájem vyrovnávat se se stresem z vojenského života. I ona poznala, že potřebuje přátele. Manžel byl v roce 2011 na misi, když dvouletý syn onemocněl - byla mu diagnostikována spinální svalová atrofie.
„Voláme si v naší skupině ve vesnici. Každý pomůže, vyplní mezeru, ani se nemusíte ptát. A běh? To je více než fitness. Je to způsob, jak udržet zdravý rozum," vysvětluje Stephanie.
Běhá se obvykle čtyřicet minut
Své o tom ví i osmadvacetiletá Jessica Andersonová. „Neuvědomovala jsem si, jak jsme byli osamělí, když jsme byli umístění v Pearl Harboru, dokud jsem se nespřátelili s tímto klubem. Tady se hodně smějí, mluví spolu," byla nadšená Jessicca, která měla v počátku obavy, protože sama nebyla běžkyně.
Protože devadesát procent členek běhá s kočárky, cvičení se zaměřuje především na čas. Běhá se obvykle čtyřicet minut. O kilometry až tolik nejde. Tréninky jsou většinou v blízkosti dětských hřišť, kde si mohou poté děti hrát.
„Pokud přijde nové stěhování, máme v ohledu vytváření přátelství náskok. První věc po přestěhování je hledání, zda je v novém místě klub," usmívá se Geraghtyová.
