Článek
Pokud vás neustále bombarduje nepříjemnými otázkami, kam jdete běhat a s kým a kdy se vrátíte, měla byste zbystřit a popřemýšlet, zda nevzít nohy na ramena dřív, než bude pozdě.
Takový partner vám totiž může pořádně znepříjemnit život. Je jasné, že vám váš koníček nemůže zabírat naprostou většinu vašeho volného času – v takovém případě by vám přítel „spílal" vcelku oprávněně. Jestliže se však jeho žárlivá povaha projevuje při sebemenší nevinné informaci, otestujte ho. „Existují dva typy žárlivosti – chronická a běžná. Problematická je chronická žárlivost, kdy máte neodůvodnělý strach ze ztráty partnera a nejste schopni se žárlivosti zbavit, i když sebevíc chcete. Vzniká někdy již v době dětství, také během prvních vztahů, ve kterém můžete mít negativní zkušenosti," říká životní koučka Lenka Černá.
Žárlivost je nemoc. Postupně, ale důkladně vám rozloží a zničí váš partnerský vztah. Tam, kde byla láska a zalíbení, se usídlí strach a výčitky. Důležité je řešit takovou situaci hned v počátku, žárlivost podle psychologů nemá ve vztahu co pohledávat a s láskou vůbec nesouvisí.
Rady pro partnera žárlivce
• Prevencí žárlivosti je odloučení neboť jak je známo, odloučenost partnerů oslabuje vzájemné žárlivecké napětí.
• Obvykle oběť na počátku žárlení žárlivce konejší a ujišťuje, je to však jen krok k rozvinutí žárlivosti.
• S žárlivcem nediskutujte. Řekněte jednu dvě věty a ukončete debatu.
• Pokud následuje pronásledování, nezbývá nic jiného než říci: „Přestaň nebo odejdu."
• Trénujte kondiční odloučení – na večer, na víkend.
• Podporujte partnera v jeho koníčku, zálibě.
• Respektujte intimitu svého partnera a zároveň hajte tu svoji, nepřistupte na žárlivcovu snahu zrušit meze intimity.
• Je-li situace již zacyklená, nezbývá nic jiného než říci: „Začni se léčit a uzdrav se nebo se budeme muset rozejít."
• V žádném případě si nedělejte ze života peklo.
Relativně nejnormálnější žárlivost, kterou zná většina z nás, přichází poté, co byla nevěra protějšku s jistotou prokázána. Máme-li proč, je samozřejmě normální si s mírou zažárlit, dát průchod pocitu, který je složen ze strachu o ztrátu milované osoby, z narcistického zranění našeho ega, z hněvu na soka v lásce a z hněvu na milovanou osobu a ze sebekritiky.
Co je a není normální reakcí, určují společenské normy, v nichž se pohybujeme. V 11. století by manžel cizoložné ženě nejspíš uřízl nos i uši. Dnes je "normální" vyjádřit nespokojenost pouze verbálně, takže obvykle dojde k hádce.
Je dobré si uvědomit jednu zásadní věc: člověk nemá právo zásadně omezovat jiného člověka. Život se žárlivcem a despotou dříve či později přináší do vztahu lež, přetvářku, hádky, ztrátu důvěry, výčitky, pláč, vydírání atd., které nakonec vztah rozvrátí a zničí.
Ženy mohou své partnery utěšit – vždyť běháním získávají pěknou a pevnou postavu, která se jim na nich tolik líbí. Anebo kupte svému milému běžecké boty a alespoň občas vyběhněte společně.
