Článek
Nikdo není dokonalý. To platí i o běhání, takže na běžeckém stylu každého z nás lze najít nějakou tu „mouchu". Správné provedení běžecké techniky je však velmi důležité. Běžcům-vytrvalcům pomáhá ušetřit energii na dlouhé vzdálenosti, a ani u ostatních sportovců není plýtvání energií v důsledku nesprávného běžeckého stylu zrovna žádoucí.
Co s tím? Pojmenujme nejprve čtyři nejčastější chyby ve správné běžecké technice, které se týkají horní poloviny těla. Ta se totiž při normálním běhu příliš aktivně nezapojuje, pohyby paží bývají dokonce někdy spíše na obtíž. Následně se pokusme vysvětlit, proč a jak se tyto chyby dají s využitím runningových holí odstranit.
1. lokty do stran
Pohybují-li se naše paže, resp. lokty při běhu místo dopředu a dozadu šikmo do stran, „vyhazujeme" tím část naší energie, neboť ji usměrňujeme mimo osu běhu. To nám runningové hole nedovolí z jednoho prostého důvodu - velmi brzy bychom se o ně přerazili. Naopak nás tyto hole donutí k tomu, abychom při běhu s nimi nasměrovali paže správně podél těla. Výsledkem bude předpisově rovnoběžný pohyb loktů a rukou, který si můžeme uložit do naší „pohybové paměti" a následně přenést i do běžného běhu.
2. vytažená ramena
Naše ramena by při běhu měla být přirozeně uvolněná a spuštěná, u řady běžců však můžeme vidět ramena vytažená vzhůru. Přičinou může být buď křečovitá snaha nadlehčovat těžiště těla, nebo velká únava běžce a jeho „tuhnutí", či prostě neuvědomovaná horní pozice ramen. Vytažená ramena však mohou časem vést k problémům s krčním a šíjovým svalstvem, které je tak přetěžováno. Zapichování holí při správné technice nordic runningu si spuštění ramen z nesprávné polohy vynutí a následně dojde i k uvolnění šíjové oblasti, protože zátěž přebírají právě ramena a paže.
3. sevřené pěsti
Chybné sevření rukou v pěst můžeme vidět u některých běžců v souvislosti s předchozí chybou vytažených ramen, ale i samostatně (často jej pozoruji u běžců se sluchátky - že by pěsti tvrdili muziku?). Každopádně pěst je znamením křečovitosti. Sevření runningové hole však křečovité být nemůže, neboť by při běhu neumožnilo plynulý a mírně klouzavý pohyb ruky po rukojeti. Přirozené polosevření ruky při úchopu hole tak následně pomůže „zaťatým" běžcům uvolnit sevřené pěsti i při normálním běhu a dosáhnout žádoucí pozice volně se dotýkajících prstů („drž motýla za křídlo").
4. přisedání a předklon trupu
O tomto nešvaru jsme se zmínili už v předchozím dílu v souvislosti s častými potížemi v oblasti bederní páteře. Mnoho běžců nedokáže při běhu zaujmout správnou polohu trupu, tedy jeho mírný náklon vpřed. Jejich trup je buď strnule rovný, nebo jsou ohnutí v pase a při běhu jakoby sedí. To, že odraz holí při nordic runningu směřuje šikmo dozadu, nás však přinutí mírně předsunout ramena. Tím dosáhneme správné polohy trupu a opět bude záležet jen na nás, zda si ji zafixujeme a přeneseme i do svého dalšího běhání.
