Článek
V dnešním přeindustrializovaném světě si můžeme nechat o výbězích na opravdu čerstvém vzduchu povětšinou nechat zdát. Stačí letmý pohled na stránky ČHMÚ k informacím o kvalitě ovzduší. V době psaní tohoto článku z více než 130 měřících stanic jen jedna hlásí 1. stupeň (velmi dobrá kvalita), jedna hlásí dvojku (dobrá kvalita), jedna pětku (špatná kvalita), ostatní hlásí stupeň 3. a 4. na celkem šestistupňové škále. Většinou za to může přízemní ozón a prachové částice. Ale to není všechno. Pokud nebydlíte ve vyvolených lokalitách, nedozvíte se vůbec nic. Kupříkladu vysoce průmyslové Kralupy nad Vltavou na mapě aktuálního znečištění neexistují vůbec. Nejčerstvější data jsou dostupná za rok 2016.
Co počít? Obecné, selské pravidlo říká vyhýbat se hlavním dopravním tahům a místům s největší koncentrací zástavby. Do hry vstupuje také síla a směr větru, teplota vzduchu a celková architektura zastavěného místa. Řekli byste si, že pár metrů navíc od kouřících výfuků nemůže sehrát takovou roli? Opak je pravdou, každý metr se počítá. V závislosti na uvedených faktorech se můžete už v sousední ulici vyvarovat až devíti desetinám původního znečištění na hlavním tahu.
Samozřejmě také platí, že čím zelenějším místem poběžíte, tím lépe. Městská zeleň dokáže mnohé látky zadržet, a dokonce její pouhá přítomnost má na člověka prokazatelný pozitivní psychologický vliv. Lepší ovzduší bývá také podél vodních toků. Přesná místa nejsilnějšího znečištění se mohou během dne i v rámci jednoho města přesouvat a měnit. I na to má dnešní doba řešení: mobilní aplikaci propojenou s osobním senzorem hodnotícím kvalitu vzduchu. Přes internet by neměl být problém koupit například senzor Flow (139 dolarů) nebo CleanSpace Tag (50 dolarů). Síla aplikace by měla být v tom, že bude v reálném čase sbírat naměřené hodnoty od všech uživatelů, vyhodnocovat je a zpětně poskytovat kumulovaná data všem uživatelům v online mapách znečištění. V budoucnu už asi nejspíš nebudeme vybírat lokalitu pro další trénink podle momentální nálady, ale podle nejčistějšího vzduchu.
Jako největší viníci jsou v případě znečištěného vzduchu označovány automobily. Naskýtá se také poměrně jednoduchá myšlenka, že bychom mohli omezit automobilovou dopravu. Nemyslím si ale, že by u nás měla jakákoli politická strana s takovýmto programem naději na alespoň jedno procento ve volbách. Například v Británii už jsou ale přeci jen trochu dál a velká města jako Londýn, Manchester nebo Bristol s vážnou tváří připravují dopravní strategii, podle níž by v nich za 30 let mělo být realizováno 80 % všech přesunů pěšky (tedy i během), na kole nebo prostředky veřejné hromadné dopravy. Optimismus poněkud ochlazuje jiná britská studie, která říká, že i auta na ekologicky nezávadný pohon po sobě otíráním pneumatik a dalšími způsoby i tak zanechávají v okolí množství škodlivin.
Takže co nakonec zbývá běžcům? Držet se zeleně a řek, co nejdále od měst a aut a doufat, že jednou nebudou zavedeny kvóty na běžecké boty, jejichž podrážky se odírají o silnice a chodníky a kdoví co všechno uvolňují do svého okolí.
