Článek
Ačkoli má Kateřina Hradecká dvě děti, vybíhá často a na delší trasy. Od ledna čtyřikrát týdně a nohám ukáže pokaždé okolo patnácti kilometrů. „Záleží, ve které fázi roku se nacházím, v zimě chodím méněkrát, ale zase delší trasy," přiznává vysokoškolačka, která vystudovala obor tělesná výchova - biologie. Učitelé v Příbrami mají dosti času na sportování.
A ještě přidají pod běžecký kotel, tenisky budou v permanenci častěji. „Teď začnu chodit vícekrát, pětkrát určitě. Pak záleží, co čas, děti a manžel dovolí. Ráda bych šestkrát. Chtěla bych fázovat trénink. Kratší, delší úseky, kopce," nestojí při zdi žena, která je v trenérských rukou svého manžela. „On vymyslí, já jdu běhat a odmakám to."
Chodí utíkat od dětí
Při této aktivitě vypne a čistí hlavu. „Chodím utíkat od dětí, strašně mi to pomáhá, abych byla více v klidu," nabízí Kateřina Hradecká recept na spokojenou rodinu.
Dalším faktorem, který ženy žene vpřed, je postava. „Nikdy jsem nebyla tlustá, běhání se projevilo na postavě menším zhubnutím. Udržuju si váhu, abych mohla jíst, co chci, nemusela se omezovat a byla fit," přidává další bonus, který připisuje běhu.
Když okupovala školní lavici, běhala pro kondici a postavu. Po letech a dětech stejný cíl - zpět na původní váhu a tvar těla. Po letech růstu dítek se stal hlavním motem úprk a manžel. Úprk, aby resetovala mozek a vracela se domů bez virů. „Když někdo běhá ve vašem blízkém okolí, děsně to lidi strhne. Při brouzdání na internetu jsem našla skupinu lidí - team internet Pb - kteří běhají pro sebe, zábavu a přispívají finančně na závody. Tak jsem jim napsala a běhám za ně," popisuje běžecká nadšenkyně cestu do stavu závodnického.
Pětadvacet kilometrů na jeden zátah
Zatím si drží rekord, když zaběhla pětadvacet kilometrů na Brdské 25. Stejnou trasu dala i v srpnu na Žebrácké 25.
Díky tomuto koníčku mají Honzík a Verunka běhající rodiče, a tak i děti už nasávají atmosféru běžců. „Verče to je ještě jedno, ale Honzík, když nás vidí, tak chce pořád vyhrávat," přiznává s úsměvem máma, která nezůstala v běžecké stopě sama.
„Okolí a rodina koukají obdivně. Dvě kámošky začaly taky trochu běhat. Hlavně po dětech kvůli postavě. Nejdřív zkoušely vše možné, aby nemusely běhat, pak ale přišly na to, že běh je jeden z mála nejrychlejších a nejlevnějších způsobu hubnutí," je spokojená Kateřina Hradecká, která, když potřebuje, odloží děti u mámy, nazuje kecky, zavře dveře a mizí dobít baterky. „Bez ní by to vůbec nešlo," děkuje na dálku.
| Pohled manžela |
|---|
| „Katka nerada prohrává, vždycky před každým startem je dost nervózní, ale baví ji vyhrávat, v tom je její síla. Nervozitou netrpí jen před závody, často bývá nervózní i před těžkým tréninkem. Katka je velmi cílevědomá a je radost ji trénovat, i když jeden problém mezi sebou máme. Nechce se jí běhat tréninky jen tak pro radost, těžko chápe, že běh, jako že si jdu prostě jen zaběhat, je také nedílnou součástí tréninkového plánu. Chci tím říct, že ji musím často brzdit. Je to skvělá svěřenkyně, manželka a mamka.“ |
