Článek
Je to tak. Co do rychlosti se nikdy nevyrovnáme gepardovi ani obtloustlému medvědovi. Naše plíce nebudou moci nikdy konkurovat koňům nebo dugongům. A naše biomechanika se nikdy ani nepřiblíží třeba pštrosům. Pokud ale dojde na vedra a podávání výkonů, člověk dokáže konkurovat. Lidské tělo se totiž dokáže dobře přizpůsobovat širokému spektru klimatických podmínek.
Je to především díky našemu způsobu termoregulace. Lidské tělesné jádro sice snese výkyvy jen několik málo stupňů směrem nahoru i dolů, mechanismy, jež zaručují jeho konstantní teplotu, jsou ale velmi účinné. K dobrým výsledkům přispívá i naše vzpřímená pozice vystavující přímému slunci minimum tělesné plochy, je-li slunce vysoko na obloze, a také velmi malá plocha kontaktu s rozpálenou zemí. V neposlední řadě za svoji adaptabilitu vděčíme také své schopnosti rychle rehydratovat, znovu se zavodnit.
| CO DĚLAT ZA VELKÝCH VEDER |
|---|
| vyhýbat se denní době s nejvyššími teplotami, běhat raději ráno nebo večer |
| po trase vyhledávat co nejstinnější pasáže |
| rychlost přizpůsobovat aktuální situaci, být pomalejší pod sžíravým sluncem není ostuda |
| pravidelně doplňovat tekutiny a minerály, raději více než méně |
Vědci se domnívají, že člověk je mezi savci unikátní, co se týče odvodu přebytečného tepla. Pokud ale dojde na vedro suché a vedro dusné, vlhké, lépe se prý vyrovnáme s vysokými teplotami za suchého vzduchu. Ve vlhku se totiž nemůže pot odpařovat tak rychle (právě jeho odpařování se hlavní měrou podílí na zchlazení povrchu těla) a naše termoregulace trpí paradoxně více než za suchého vedra.
Čím více budeme trénovat za nepříznivých podmínek, třeba i za veder, tím lépe bude naše tělo připraveno snášet extrémy. Upraví a přizpůsobí se potní mechanismy, snáze se nastolí rovnováha elektrolytů. Do hry vstupuje i naše psychika. Vyplatí se naslouchat svému tělu. Jeho vnitřní mechanismy nás zpomalí či dokonce zastaví, když začne mít termoregulace vážné problémy. Nesmí ale nastoupit přespříliš silná vůle, která donutí tělo jít až za hranu. Pokud selže vnitřní regulace teploty jádra, je konec. Kolabují ledviny, játra, srdce, plíce, mozek.
Je důležité také doplňovat ztracené minerály, ovšem ve správné koncentraci. Příliš vysoká koncentrace minerálů v nápoji může paradoxně vést k ještě větší (vnitřní) dehydrataci. Osmotické tlaky nekompromisně začnou vyrovnávat koncentrace vnitřního a vnějšího prostředí a mohou tak buňky připravit i o ty poslední zbytky tekutin, které v sobě ještě mají. Hypotonický nápoj (s menší koncentrací solí než v organismu) vede naopak k rychlé hydrataci.
I přes úžasné schopnosti našeho těla bychom měli být za veder ostražití a běh za nich trénovat velmi pozvolna a s rozmyslem. Není kam spěchat, i příští rok bude zřejmě dost příležitostí zaběhat si za vyšších teplot.
