Článek
I přes podstupovanou chemoterapii pokračovala Shannon v běžeckém tréninku a v práci jako speciální pedagog. „Běhání mi dalo klid, sílu a smysl pro to, co je opravdu důležité," svěřila se běžkyně na konci loňského roku časopisu Runner's World. „Běh mě činí šťastnou," dodala.
Po sobě zanechala dcerku Siennu Hope, dnes dvouapůlletou, a manžela Kevina. Po okolí jejich domku běhala, většinou také s dcerou v kočárku, minimálně pětkrát týdně. Někdy zvládla jen míli, někdy více, ale vždy do tréninku šla s nadšením a vervou. A běhala i ve chvíli, kdy jí lékař volal, že po první zběžné prohlídce potřebuje udělat biopsii, odběr části podezřelé tkáně. Dva dny nato už měla zdrcující jistotu: jde o rakovinu ve druhém stádiu.
„Měla jsem jen dvě možnosti. Buď sedět doma a litovat se, nebo bojovat. Vybrala jsem si tu druhou možnost," řekla Shannon nejznámějšímu běžeckému periodiku. Boj zahrnoval tři cykly chemoterapie. A když se vše zdálo navracet se k lepšímu, objevili doktoři rakovinné bujení v jejích lymfatických uzlinách. A později na plicích, játrech, kostech. Boj a chemoterapie pokračovala až do konce. Díky videu, které natočila krátce před svou smrtí, dává běžkyně sílu dalším k jejich vlastnímu boji.
