Článek
Zatímco na pěkné počasí se zvyká lehce – každý rád odhodí dlouhé triko a elasťáky, užívaje si lehký a svižný běh prosluněný svitem skrze neolistěný lesní porost prozvoněný zpěvem ptáčků a konečně taky bez bahna, obráceně je to zpravidla horší, od nálady po motivaci.
| Jaké jsou vlastně typy aprílových běžců? |
|---|
Běžec skalní je ten, kterého počasí ani v nejmenším nerozhodí. Ať je jakkoli – od sluníčka po padající trakaře při teplotách všech výšek a silách větru snad jen vyjma uragánu, vyběhne a nevynechá svůj pravidelný přísun kilometrů, bahno nebahno.
Běžec pohodář na sebe není tak tvrdý – svůj běh většinou nevynechá, ale už si spíše podle radaru hledá díru v mraku a má-li možnost, i lepší cesty. Někdy to ohne zpátky malinko dříve, ale rád si naopak přidá, pokud se vyčasí.
Sluníčko sváteční vybíhá skutečně jen podle počasí a nálady. Moc toho nenaběhá, protože je buď moc vedro, moc zima, fouká nebo prší. Když přece jen vyběhne, zjistí, že to počasí ani nebylo tak strašné, jak se prve zdálo. Najednou nevadí ani pár kapek, a ten kilák do kopce proti větru se také dal přežít. Protože základním problémem takovýchto svátečňáků jsou obvykle čtyři roční období, mají šanci naběhat nejvíce právě teď, než přijdou letní pařáky.
Atlet kytička, rozumějme skleníková, je přechodným typem mezi výše uvedenými. Jeho závodnická povaha a tréninkový morál mu nedovolí příliš výpadků, smíří se proto na čas i s horším počasím. Nicméně může-li alespoň trochu, v nevlídných dnech zmizí raději do posilovny či sauny – doplňková a silová cvičení, stejně jako regenerace, jsou přece stejně potřebná jako samotný trénink.
Smíšený typ – zkrátka jak kdy. Zatímco jeden den to v dešti krosí blátem tak, že si po návratu může své kalhoty, ponožky a boty, či kůži rovnou oškrábat (nejlépe ještě daleko před domovním vchodem), jindy se rozmoklým cestám úzkostlivě vyhýbá. Místo tréninku v marastu si naplánuje domácí posilování, ale navečer zjistí, že se k plánovanému kruháčku zkrátka nedokopal. Někdy to ještě dožene týž den, jindy následující, nebo to zkrátka příliš neřeší, taky běhá a taky žije. Když to není moc často, proč ne – vždy se to dá hodit na potřebu odpočinku, který přece i běžci tolik potřebují. Pokud však chcete nějaké výsledky, daleko byste takto nedoběhli. Máte-li ve svém běhu příliš mnoho výpadků, určitě se vyplatí, dáte-li mu nějaký řád.
O tom, jak se na to obléknout, byly popsány stohy, tak se nyní nebudeme opakovat. Sama jsem si za čtvrtstoletí běhu prošla postupně snad všemi stadii a vážně nemám ráda, když mi prší do xichtu, ani když bych se měla koupat v potu. Příjemný jarní deštík spíše osvěží a provoní vzduch – a funguje alespoň trochu jako sprcha (u níž by nemělo zůstat, jest třeba se doma opět zcivilizovat, ale minimálně pro pocit na trati je to fajn). Do většího deštíku vyběhnu raději s kšiltem na hlavě – necáká mi voda do obličeje, a tak vlastně ani nemám pocit, že prší.
Výkyvy počasí s sebou nesou i nebezpečí rýmiček a kašlíků pro tělo oslabené jarní únavou i jarními půlmaratony a tréninkem na ně, zvláště pokud jste si pořádně hrábli. Takže i v tomto období zhusta prosypávejte tělo vitamíny v pestré stravě i v doplňcích, hodně pijte, nedám dopustit na čistou vodu s pár kolečky citronu. Nic nestojí a nemáte pocit, že pijete destilku. Přiměřeně se otužujte a pro běh i volný čas volte takové oblečení, které si můžete kdykoli operativně navléct či odložit. Hodit se marod právě nyní, máte-li sice Prahu za sebou, ale spoustu dalšího před sebou, může přijít krajně nevhod.
