Ach ty achilovky – jak je dostat zpátky do hry

Anatomicky je Achillova šlacha spojena s trojhlavým lýtkovým svalem a upíná se vzadu na patní kost. Trojhlavý lýtkový sval se skládá ze dvou hlav povrchových a jedné hluboké. Povrchové hlavy (musculus gastrocnemius), které tvoří konturu lýtka, jsou svaly fázické, s rychlými bílými svalovými vlákny schopné rychlého pohybu, zatímco hlava hluboká (musculus soleus) je svalem posturálním, s obsahem pomalých vláken a také tendencí ke zkracování.

Tato rozdílnost může snadno vést k funkčním poruchám. Pokud k tomu dále připočteme velké zatížení – mnoho kilometrů na tvrdém, nebo naopak příliš měkkém povrchu, špatnou obuv i techniku běhu a v neposlední řadě nedostatečné protahování a regeneraci, problém je na světě. U rychlostních sportů (sprinty, skoky a míčové hry s častými akceleracemi a změnou směru) více hrozí prasknutí šlachy, u běhů na střední a dlouhé tratě zánětlivé změny. Mladá a zdravá šlacha obvykle nerupne – větší nebezpečí ale hrozí starším sportovcům s věkem a touhou dosahovat stále vysokých výkonů, a dále na podkladě zánětlivých změn ve šlaše a jejím okolí.

Problémy přicházejí plíživě – pocit ztuhlosti a občasnou bolest na začátku běhu, která postupně odezní nebo pnutí v dolní části lýtkového svalu, jsme si s přibývajícími léty zvykli brát za normální záležitost. Jenže to už jsou první stadia nepříjemného a vleklého zánětu. Když už to bolí prakticky pořád, v klidu a na dotek, kolem šlachy se vytvoří boule nebo otok v celé její délce a v okolí to podivně vrže (takzvaný crepitus při propnutí a přitažení špičky v důsledku otoku), je třeba problém okamžitě řešit. Lze tak říci, že není za pět minut dvanáct, ale půl jedné.

To potvrzují i lékaři a fyzioterapeuti: „Achillova šlacha je především ve své střední části poměrně málo cévně zásobena. Při přetížení jsou drobné cévky stlačeny otokem a celkovým zkrácením a ztluštěním šlachy, její výživa tak vázne. Dlouhodobým přetěžováním lýtkového svalu přechází toto napětí postupně do úponové Achillovy šlachy, kde může vzniknout zánět - takzvaná tendinitida. Zánět narušuje velmi zásadně elasticitu šlachy i její samotnou strukturu. Ignorováním varovných bolestivých podnětů může dojít až k jejímu přetržení," varuje před podceňováním obtíží Iva Bílková z Centra fyzioterapie FYZIOklinika.

Každému tréninku a závodu by mělo předcházet důkladné prohřátí a pečlivé rozcvičení, především pokud je chladno a vlhko. Strečink po zátěži a ve dnech tréninkového volna by měl být samozřejmostí. Pokud se problémy již objeví, je třeba snížit/až přerušit zátěž do odeznění všech potíží. Bývají doporučovány i klínky do obuvi, které sice odlehčí napětí, nicméně šlacha se dále zkracuje. S podporou i bez ní je proto důležité protažení nejen lýtek, ale celých dolních končetin.

Zejména u vytrvalostních běžců bývají slabé, a zároveň zkrácené hamstringy, což klade ještě větší zátěž na již přetížená lýtka. Pokud tedy běháte právě proto, že vás nebaví chodit do posilovny, vyplatí se hamstringy i celé tělo, včetně trupu a paží, pravidelně posilovat (je totiž dalším známým faktem, že řada běžců prakticky nepoužívá ruce při běhu). Posilování „vršku" je také skvělou a prakticky nezbytnou tréninkovou alternativou, když nějakou dobu nemůžete běhat.

Z tohoto pohledu se nedoporučuje ani běh přes špičku. Protože však běh přes paty s sebou nese celou řadu ještě větších rizik, vyplatí se styly běhu střídat, popř. volit kompromisní variantu s došlapem přes střed chodidla a vytrvalost dále dohonit jízdou na kole nebo plaváním (crosstraining). Slušné odlehčení představuje také nordic running, běh s holemi připomínající klasickou techniku na běžkách, což potvrzuje i zakladatel nordic runningu u nás Milan Kůtek: „Při použití holí dochází k evidentnímu snížení zátěže na klouby a šlachy dolních končetin, což má výrazný zdravotně-preventivní efekt, obzvláště při delších bězích.

Čím intenzivněji zapojujeme horní končetiny do odrazu holemi (tj. „odebíráme" zátěž nohou pažemi), tím více šetříme paty, achilovky, a kotníky. To mohou ve svůj prospěch využít především sportovci s akutními potížemi dolních končetin, nebo v rámci rekonvalescence po zranění". Běh s holemi je navíc energeticky náročnější, takže se není třeba obávat většího tréninkového výpadku. „O holích" tak běhala i naše přední běžkyně Ivana Sekyrová ve své zimní přípravě a používá je i světová oštěpařka Barbora Špotáková.

Pokud šlacha praskne, je to zdaleka slyšet (jako když lupne suchá větev) a operačnímu zásahu se tu nevyhnete. Protože je nutné sešít k sobě odtržené části co nejdříve (ideálně do čtyř hodin), může se tak snadno stát, že nebudete mít štěstí na šikovného doktora a zákrok se nepodaří. Tedy k běžnému životu ano, ale ne už ke sportu. Částečné natržení lze vyřešit konzervativně – klidem a fixací. Nezaběháte si několik měsíců. Svůj klid potřebuje i zánět. Vyhněte se ale injekcím s kortikoidy – problém i riziko do budoucna se po přechodné úlevě ještě zvětší.

Problém se obvykle řeší protizánětlivými mastmi, omezením sportovní zátěže, pasivní podporou v podobě podpatěnek, laserem, ultrazvukem a protahováním. Potíže se však rády vracejí, pokud se neřeší komplexně – zjištěním a úpravou dysbalancí celého těla. Na samém začátku tak může stát dávný úraz, podvrtnutí nebo asymetrie v postavení celé nohy, kratší končetina, odchylky v postavení pánve či páteře. Při úporných chronických potížích přichází na řadu operační zákrok s vyčištěním okolí šlachy. Ti, kteří jej podstoupili, si obvykle pochvalují úlevu od potíží.

Na druhou stranu, každý invazivní zákrok provází jizvení a srůsty a neřeší se ani dysbalance, které stály na počátku. Efektivní a neinvazivní řešení dále představuje léčba fokusovanou rázovou vlnou, působící cíleně do hloubky a současné ošetření radiální rázovou vlnou, která uvolní celé lýtkové svalstvo. Kinesiotaping nejen prodlouží efekt terapie, ale pomůže chránit šlachu i při pozdějším tréninku a závodech. Doma pak dále pomůže kvalitní protahování, aplikace protizánětlivých mastí, Prissnitzových zábalů, a šlapačky pro podporu místní cirkulace. Protože si záněty libují v kyselém prostředí, léčbě dále napomůže strava s doplňky proti překyselení organismu, detoxikační čaje a pitný režim.

Zatímco o přínosu posilování lýtkových svalů není pochyb, v rekonvalescenci se dostáváme k otázce, na kterou možná překvapivě odpovědí výzkumy z let 1998 a 2004, jejichž výsledky citoval American Journal of Sports Medicine: Sportovci se zraněnou achilovkou byli rozděleni na dvě skupiny, kdy po dvanáct týdnů jedni pravidelně posilovali lýtkové svaly, druzí pouze drželi klid, nosili vložky do bot a mazali masti. Ti první zvládli po třech měsících plnou tréninkovou zátěž, zatímco ti druzí se příliš nezlepšili a problémy se jim častěji vracely.

Protože podobný problém doběhl i mne, podělím se v závěru celého seriálu opět o vlastní zkušenost. Zpětně vzato, nebyla to jen záležitost posledních pěti let, kdy jsem s třemi malými dětmi (a hromadou naběhaných kilometrů) nedokázala najít čas na tolik potřebné protahování, posilování, chyběl mi kvalitní spánek a jako na každém, asymetrie se najdou i na mně.

V sedmnácti letech jsem si ošklivě podvrtla kotník, později jsem několikrát chytila bolestivou křeč do lýtka, čas od času mne tahalo v místě přechodu šlachy a svalového bříška, vše na jedné straně – a na dráze se také běhá jedním směrem dokola. K tomu jsem hezkých pár let ráda chodila „za dámu", a tak jsem s příchodem na trénink často měnila jeden dlouhý hřeb vzadu za šest malých vpředu – vražedná kombinace, kompenzovaná tenkrát protahováním a posilováním v hojné míře, když jsem však od sprintu přešla na delší tratě, těchto důležitých součástí tréninku podstatně ubylo.

Přesto se mi problémy vyhýbaly až do roku 2010. Přibývaly dětičky a na základní regeneraci nebyl čas vůbec, výkonnost šla dolů. Na jaře 2015 již bylo jasné, že problém už sama nezvládnu, a tak jsem absolvovala několik sezení – léčbu rázovou vlnou, intenzivní domácí regeneraci, vše další od masáží po moxování, podařilo se mi protáhnout do poloh, jako nikdy předtím a přidala doplňky stravy Aloe Vera Freedom, tekuté kolostrum a Pro Balance od LR, vybavila jsem se pomůckami pro regeneraci.

Po Mezinárodním běžeckém desetiboji (kdy mi bylo skutečně nejhůř) jsem musela svůj běžecký trénink zcela nahradit kolem a jinými aktivitami, které mne ale zdaleka tolik nenaplňují, a tak jsem byla ráda, když jsem si cca po šesti týdnech mohla dovolit nordic running a lehká běžecká cvičení bez odrazů. Absolvovala jsem i několik závodů na kratší tratě včetně mezistátního utkání v Salcburku. Stav se zlepšil a kontrolní ultrazvuk byl čistý, ale v tréninku přidávám jen pomalu, aby se to už neopakovalo.

V tomto těžkém období se mi nejvíce ulevilo ve chvíli, kdy jsem přijala fakt, že nešlo jen o dočasnou indispozici, ale ocitla jsem se ve stavu lazarů a i ta trpělivost a práce na uzdravení k výkonnostnímu sportu prostě patří. Jinak řečeno, něco mi muselo doslova podrazit nohu, abych i po čtvrtstoletí běhu postavila své zhuntované tělo do latě, tolik důležité nejen pro další získávání medailí. Abych dokázala najít čas na pravidelné posilování, strečink a regeneraci. Tedy vše, co vtloukám do hlav svým klientům. Kovářova kobyla chodila ale dlouho bosa...

Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s fyzioterapeuty z Centra fyzioterapeutické péče FYZIOklinika v Praze.

Přečtěte si také:Kyčelní kloub ‒ aby dlouho nesl naše krokyZdravá kolena i na stará kolenaKotníky – nejčastější kámen úrazu