Článek
Sama se považuje spíše za milovnici hudby, je známá pro svoji energii, klavír je její láska, ale běhá, takže je i sportovkyní.
„Vždycky jsem chtěla dělat věci rychle," přiznává Thompsonová, která se dostala třeba jako malá do problémů na kolečkových bruslích. O pár desítek let později si řekla, že poběží maratón. Když mozek zavelí, nikdo s ním nic neudělá. „Byla jsem o hodně mladší, ale maratón jsem nikdy neběžela. Bylo mi šestasedmdesát roků, cítila jsem se opravdu mladá," svěřila se obdivuhodná běžkyně pro twcnews.com.
Dnes dvaadevadesátiletá běžkyně má před sebou šestnáctý maratón, poběží opět v San Diegu. A nebude jedna z řady. Po stanovení světového rekordu bude v centru pozornosti.
„Když mi bylo osmdesát, říkala jsem si, že by bylo krásné získat vítěznou trofej pro moji věkovou skupinu. Ale když jsem měla devadesát, ve skutečnosti jedenadevadesát, člověk si myslel, že je rocková hvězda," usmála se.
Poběží i se synem
Tahle desetinásobná babička je překvapená z poprasku, který vzbuzuje, ale je ráda, proto běhá maratóny, navíc ne jen pro sebe. Získává finance pro společnost zabývající se léčbou leukémie. K dnešnímu dni navýšila účet o více než 100 tisíc dolarů.
S rakovinou bojovala dvakrát, ale oba rodiče ztratila, tři bratry a mnoho přátel. V lednu její manžel zemřel na rakovinu. „Chci pomoci, pokud můžu, a tak dlouho, jak se jen budu moci pohybovat," řekla.
Thompsonová přiznala, že je stále těžší a těžší se dostat každý rok do cíle. Proto má v paměti klavírní skladby, které si přehrává, aby mohla běžet. „Jde o docela rychlé skladby, pomáhají mi, abych byla rychlejší. Ale vše je to mentální záležitost. Pokud budu moci, chci i nadále pomáhat," dodala před svým šestnáctým maratónem v životě žena, které je 92 let a v neděli poběží se svým synem.
