Článek
Při doběhu:
1. Užijte si doběh pod cílovou bránou. Máte to za seboooou!
2. Ať vám je jakkoliv, utvořte na tváři úsměv, zvedněte ruce, zamávejte. Bude tam jistě spousta fotografů.
Za branou:
3. Vydýchejte se u zábradlí, ale udělejte raději pár kroků, aby na vás nepopadali běžci, kteří do cíle doběhnou za vámi. Hodit šavli můžete až potom.
4. Nesedejte si, a už vůbec si nelehejte na zem. Zašlápnou vás a vstávání bude bolet.
5. Nechte si ze sebe sundat čip. Pokud se nesehnete, dobrovolníci vám s tím ochotně pomohou.
6. Nastavte hlavu na medaili a užijte si ten okamžik.
7. Fotečka nebo selfíčko z cílového prostoru je super. Buďte s tím ale rychlí, pořád je třeba posunovat se dále.
8. Jestli je vám opravdu hodně špatně, vyhledejte (nebo nechte si zavolat) pomoc.
9. Pokračujte dále. Prostě s davem.
10. Přijměte nabízené termofolie, i když je vám nyní horko. Tělo si hráblo na dno, a za chvíli byste prochladli. Nezapomeňte, jste propocení a zlití vodou z houbiček...
11. Přijměte nabízené občerstvení – někde se vám jej dostane v tašce za cílem, jinde na stolcích, případně obojí.
12. Dotankujte především tekutiny – půl litru vody vám udělá dobře. Na pivo můžete později.
13. Sáhněte po banánu, jablku, rozinkách...vezměte si tak akorát, abyste doplnili ztracenou energii a rychlý cukr. Nehamouněte, aby zbylo i na ty, kteří budou ještě dlouho na trati.
14. Pokračujte s davem. Takový koridor může mít klidně kilometr, ale zvolna jděte. Bude to první kyslíková sprcha pro vaše unavené svaly.
15. Pokud jde o menší závod, kde takový koridor není, vychoďte se přiměřeně sami. Nemusíte klusat, chůze je v tu chvíli pro vás lepší. Aspoň pár stovek metrů.
16. Neprotahujte se. Mikrotraumata ve svalech by se mohla po namáhavém závodě zvětšit.
Masáž, zavazadla:
17. Pokud na závodech nabízejí masáže, využijte toho. Není to sice jako v salónu, ale pro nastartování regenerace to je tak akorát. Na maratónu v Barceloně jsem zažila i ledování.
18. Převlékněte se v šatně do suchých svršků, nebo na sebe alespoň nandejte co nejvíce vrstev a šourejte se k domovu.
19. Nic si nikde nezapomeňte. Už byste se s tím pravděpodobně neviděli. (Já jednou takhle zapomněla boty...)
Cesta domů nebo afterparty:
20. Je-li po závodě afterparty nebo čekáte-li na vyhlášení, určitě se zapojte. Stále platí – doplňujte tekutiny, teď už si klidně zakousněte i něco většího.
21. S pivem opatrně – abyste si nezablokovali regenerační procesy v játrech. Jedno nezaškodí, někteří kouči ale nedoporučují ani to jedno. (Hlava ani plíce mi neberou, jak si může někdo po doběhu ještě zapálit, brrr. Ale i takové jsem viděla. Na rozdíl od piva ale kouř škodí každému i v množství minimálním.)
22. Jste-li extrémně unaveni – a dává-li se do vás zima, nikde se nezdržujte a berte nejkratší cestu domů.
23. Nezaspěte ve vlaku, pokud vás taková cesta ukolébává.
Doma:
24. Dejte si sprchu, nebo se naložte do vany. Neměla by být ale příliš horká.
25. Opět se napijte, a klidně se naložte do peřin, chcete-li.
26. Po zbytek dne máte dovoleno se flákat. Využijte toho. Nechte se obskakovat zbytkem rodiny.
27. Přehrávejte si v hlavě film ze závodu. Takový film nenatočí ani v Hollywoodu – je jen váš.
28. Jedete-li na výkon, rozeberte si závod zpětně. Co se podařilo, co méně, kde cítíte rezervy.
29. Pochvalte se za dobrý výkon. Ať to osobák je, či nikoliv, buďte realističtí a každý závod posuzujte celkově, i podle dalších okolností ‒ jaká je vaše aktuální forma, jak vypadal trénink.
30. Za případné hrubé chyby (přepálené tempo, špatná taktika, špatné občerstvování) se nepeskujte. Přijměte to tak, jak to bylo, budete aspoň vědět, na co si dát příště pozor.
31. Navečer se můžete trochu protáhnout, a také namasírovat.
32. Pokud to váš trávicí systém dovolí (už by měl) – najezte se. Bílkoviny s trochou sacharidů, klidně přírodní řízek s trochou přílohy. Nic těžkého.
33. Spát budete jako miminko – nebo vás budou budit myšlenky na uplynulý závod. Můžete-li, zařiďte si to tak, abyste nemuseli druhý den hned vstávat. (V opačném případě to také přežijete, a tvrdě zaberete nejpozději druhý den).
Druhý den:
34. Ať děláte, co děláte, jděte se v tento den na chvíli proklusnout. Stačí půl hodiny, ne víc. Vaše nohy se budou hýbat dosti neochotně, a bude to dosti bolet. Když to neuděláte, budou bolet i v dalších dnech. A ještě více. Třicetiminutový lehký klus, i když sotva lezete, je další kyslíkovou sprchou pro unavené svaly. Regenerace se takto výrazně urychlí.
35. Namasírujte se, nechte se namasírovat – stále lehce, příliš bolavá místa mnoho nedřete.
36. Protáhněte se, poválejte se na rolovacím válci. Vše stále opatrně.
37. Naložte se do vany, nebo si jděte trochu zaplavat.
Další dva dny:
38. Zapomeňte na běh. Nyní tělu nechte úplný běžecký klid. Zbytek se už rozleží.
39. Zajděte si na koncert, do divadla, navštivte dávné známé – na které pro samé běhání jinak nemáte čas. (Já jsem takhle jednou večer po maratónu měla lístek na operní galavečer, který byl ale někde v patře, dokonce snad ve druhém. Nahoru jsem schody vyšla ještě dobře, ale dolů jsem se jak opičák spouštěla různě po zábradlí...k nemalému údivu též koncertně nastrojených babiček a dědečků, kteří se po schodech pohybovali lépe než já. O půl století starší).
40. Zajděte na masáž. Klidně hodinku. I víc. Nechte se hýčkat. Zasloužíte si to. Nebo do bazénu. Do sauny. Nebo postupně všechno.
41. Protahujte. Příliš bolavá místa, obvykle pozůstatky starých šrámů, zatejpujte.
A další den...
42. ...si můžete jít zase zaběhat!
