Článek
Dva týdny, poté už opravdových dvaačtyřicet kilometrů a závod s časem a vlastním tělem. I proto probíhající trénink na tuto premiéru odpovídá výzvě.
| Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor v květnu pod čtyři hodiny? |
Minulý týden jsem naběhal stejný objem jako v předminulých sedmi dnech. Zastavil jsem se na 72 kilometrech. Tentokrát šlo ale o trochu jiné rozložení. Změna, aby bylo tělo šokováno, nezabředlo do stereotypu a stále bojovalo s námahou, kilometry, hlavou.
Připomenu tři dny. Ve středu jsem dal devadesát minut v kuse, uběhl jsem sedmnáct kilometrů. Opět jsem zavítal na Letnou, kde padlo sedm kol, které jsem běžel sám, což je dobré i není dobré pro hlavu. Můžete si vše ladit podle sebe, ale když to neběží, tak se člověk trápí sám.
| René: Libor nám začíná pesimističtět. Zdá se, že jeho tělo je připraveno, ale hlava si to ještě neumí úplně přebrat. V takovém případě může hodně pomoci spoluběžec, s nímž si lze povídat. Má to i další pozitivní vedlejší účinek: Libor nepřepálí začátek a zvolí klidnější, rozumnější a udržitelnější tempo pro maratónskou distanci. A jestli zvolí vhodné a poutavé téma k diskuzi, uběhne maratón a ani si toho nevšimne. |
Ve čtvrtek jsem kvůli okolnostem vyfasoval tři fáze tréninku. Ráno sedm kilometrů na čas, odpoledne dalších sedm v rámci seriálu Fast Foot a večer pět na Běhu pro Světlušku. Byl jsem rád, že den neměl více hodin. Za necelých sedmadvacet hodin jsem nasbíral šestatřicet kilometrů. Co bolí, to sílí. I když záda trochu protestovala.
Rekordní výzva přišla v sobotu. S Honzou Tunou a Jacobem z Fast Footu jsme dali dostaveníčko u pražské galerie Mánes a vydali se zdolat třicet kilometrů, vzdálenost, kterou nikdo z nás ještě nikdy neuběhl. Nakonec jsme se zastavili až v Řevnicích, tam dali malé pivko a třicítka byla za námi. Zpátky jsme už neběželi, České dráhy dostaly přednost.
| René: Začíná to běháním a alkoholismem to končí... Ale ne, Jan Tuna se prý drží zkrátka a v předzávodní atmosféře plné strachu abstinuje. Prý. Libor je na tom podobně, také skoro abstinent, takže mu zbude více minerálů a vody v těle a regenerace se nebude zbytečně prodlužovat. Na druhou stranu může alkohol dost ovlivnit hlavu, která si pak nepřipouští, že by její tělo něco nezvládlo. Sám, byť také téměř abstinent, vděčím třem pivům za úspěšné absolvování svého úplně prvního ultramaratónu ‒ bez fyzických i psychických následků. |
Nenasadili jsme zběsilé tempo, celou dobu jsme proklábosili a probrali vše. Co? To nejde říct, ale dost nám na konci ještě scházelo do tří hodin. Dobrý krok k maratónu, ale ten je přece jen ještě o dvanáct kilometrů delší a síly s každým krokem ubývají a nohy jsou těžší a neposlouchají.
