Pít, či nepít ‒ toť otázka!

Pro vodu jednoznačně palec vzhůru. Voda je prazáklad všeho. Včetně člověka. Ať chcete, nebo ne, vaše tělo je ze tří čtvrtin tvořeno jednoduchou sloučeninou vodíku a kyslíku. Voda je základ všeho a měla by být i základem našeho pitného režimu. Čím méně je v ní nepatřičných příměsí (třeba chlóru), tím lépe. A kolik? Záleží na teplotě (vaší i okolí), ale hlavně na intenzitě výkonu. Vrcholoví sportovci ztrácejí třeba až čtyři litry vody za hodinu tréninku. Takže hodně! Existuje i několik případů běžců, kteří se vodou zcela upili, o několik řádů více je však lidí, kteří zemřeli na její nedostatek.

Alkohol je znám svou vlastností, že dehydruje organismus, prohlubuje únavu, prodlužuje regeneraci. Na druhou stranu otupuje naši mysl ‒ obecně, ale také vůči bolesti. A třeba ve víně prý odborníci stále nalézají antioxidanty, které jsou pro sportovce také důležité. A mnoho studií dokazuje, že prý pravidelná konzumace menšího množství alkoholu (bez ohledu na jeho druh) redukuje některé zdravotní problémy. Pokud tedy pijete, nepijte jen občas, ale pravidelně, chtělo by se říci. No, záleží jen na vás, čemu budete věřit. Pouze připomeneme, že v době ještě poměrně nedávné se lihovarnické lobby podařilo vnést do povědomí lidí utkvělou představu, že vrcholky hor se zdolávají pouze s několika lahvemi tvrdšího alkoholu v ruksaku (ano, v alkoholu je opravdu spousta energie). Strastiplné pouti postav vrávorajících po horských hřebenech pak nemívaly dlouhého trvání.

Zpravidla příliš mnoho cukru, příliš mnoho fosforečnanů, příliš mnoho bublinek a sloučenin nejasného původu. Jedna plechovka vás pravděpodobně nezabije, pravidelná konzumace by už třeba mohla. Fosforečnany prý stojí za odvápňováním organismu. Ačkoli se občas objevují i na občerstvovacích stanicích běžeckých závodů a někteří běžci bez „kouzelné" lahvičky na delší tratě nevybíhají, na jevišti našich běžeckých životů by energetické nápoje měly hrát pouze okrajovou roli.

O kofeinu se vedou dohady a produkují výzkumy již od dob, kdy první Evropan ochutnal vývar z jakýchsi podivných arabských semen. Káva jako jeden z nejběžnějších zdrojů kofeinu může být užitečná ‒ a stejně jako u alkoholu také nebezpečná. Nabudí, ale dehydruje. Střídmost je asi tou správnou cestou, i když je známo několik dobrých běžců, kteří kávu nepijí vůbec.

Pokud budeme hovořit o kvalitním černém či zeleném čaji, nelze mu upřít mnohé přednosti. Obsah zdravých antioxidantů je jen jedna z nich. Jako zdroj kofeinu může mít čaj stejné účinky jako káva, zvyšovat výkon, zvyšovat výkonnost mysli. Navíc prý snižuje riziko srdečních onemocnění, takže střídmá konzumace může být fajn. Pokud je to tedy váš šálek kávy.

Průmyslově vyráběné džusy mají své zapřisáhlé zastánce i odpůrce. Když se ale podíváte na složení těch „zaručeně přírodních" zázraků v regálech hypermarketů, bývá zpravidla jasno, zda pít, či nepít. Přeslazené, dobarvované, dochucované, konzervované, to nikdy nemůže nahradit čerstvě připravený džus. I tak bychom si ovšem džus neměli dopřávat příliš často. I přírodní totiž obsahuje příliš mnoho kalorií. A spousta hodnotných látek zůstává v „odpadních" slupkách a dužině.

Mléko se za našich mladých let konzumovalo ve školkách a školách vlastně povinně. Je zdrojem proteinů, vápníku, a pokud je správně zakysané, tak třeba také užitečných mikroorganismů. V zásadě nelze proti kvalitnímu mléku (a navíc třeba kozímu) nic namítat. V průběhu závodu by asi nikoho nenapadlo se jím osvěžovat, po výkonu to ale může být jinak.

Vezmeme-li v úvahu všechny výzkumy, studie i tvrzení některých univerzitních profesorů placených předními výrobci nápojů, shodneme se pouze na tom, že pít je třeba. Tak snad jen nezapomínejme na Míru. Na zdraví!