Článek
Jak složité pro vás bylo dostat se z Istanbulu do Prahy?
Jel jsem dva dny autem, se psem v kufru. Na tachometru mě přibylo 1800 kilometrů, ale protože rád řídím, tak jsem si cestu užil. Abych pravdu řekl, tak ani při středečním tréninku jsem necítil nějakou únavu z cesty, běhal jsem i jel akce docela v pohodě.
Do národního týmu se vracíte po třech letech, už jste měl abstineční příznaky?
Je fajn, že zase po hodně dlouhé době můžu hrát s kluky za Česko. I když některé mladší vůbec neznám, jádro zůstalo stejné a parta je pořád super. Ve 31 letech začínám být už v týmu už dědek Chvíli potrvá, než všechny hráče poznám basketbalově, ale těším se na to, že zabojujeme o olympiádu.
Žádný problém se začleněním do mužstva tedy nebyl?
Herně určitě ne, jen se musím soustředit, abych neházel nějaká srbská slovíčka. Doma s manželkou mluvíme výhradně touto řeší, takže pro mě je problém rychle přehodit. Náš malej chodí do anglické školky, takže to dokonce míchá srbsko-anglicky. Pár dnů mi potrvá, než si zase zvyknu na češtinu a budu mluvit plynule.
Jaké dáváte reprezentaci při kvalifikaci ve Victorii urvat jedinou letenku do Tokia?
Turnaj, který se odehraje v rychlém rytmu na konci příštího týdne, bude nejtěžší právě tím, že tam jde jediné postupové místo, na které si určitě myslí nejen domácí Kanaďané, ale i Turci, Řekové a Číňané, podcenit nesmíme ani Uruguay.
Působíte ve Fenerbahce Istanbul, bude pro vás o to pikantnější utkat se s Turekcem hned na úvod boje o OH?
V podstatě tam znám skoro všechny, buď hráli se mnou nebo proti mně. I v tomhle můžu pomoci trenérům. Věřím, že šance máme velké. Jak jsem pročítal soupisky, tak pro mě jsou největšími favority právě Turecko a Kanada, ale třeba dokážeme překvapit jako se to povedlo klukům na šampionátu v Číně.
Jak moc vás mrzí, že jste předloni chyběl u senzačního českého tažení za šestým místem na mistrovství světa?
Je mi líto, že jsem v Číně nebyl, ale bohužel to nešlo. Hrát jen s jednou nohou zdravou by nebylo dobré pro mě ani pro tým. Sledoval jsem poctivě každý zápas, fandil klukům a jsem rád, že teď už mohu s nimi být.
Tentokrát vás zdraví nelimituje?
Měl jsem během května docela velké problémy s kotníkem, ale dalo se to do kupy. Teď se cítím úplně v pohodě, určitě i proto, že jsem si dopřál delší odpočinek, rehabilitaci a individuální přípravu ještě v Turecku. Nechtěl jsem hned vletět do hry pět na pět na mezistátní scéně.
Tomáš Satoranský se připojí k mužstvu až přímo v Kanadě, komunikujete spolu často?
„Psali jsme si poslední měsíc celkem dost. Samozřejmě nejvíc ohledně basketu, ale taky jsem si potřeboval objednat v zámoří k němu něco domů, tak mi to do Victorie přiveze.
