Hlavní obsah

Trenéra nabudilo čtvrté místo na OH a chce nyní uspět i s Nymburkem

Nymburk

Posilněný historickým úspěchem na olympijských hrách v Tokiu se vrátil k tréninku basketbalistů Nymburka trenér Aleksander Sekulič. Slovinský kouč, který dosud ve středočeském klubu dělal asistenta Orenu Amielovi a tým po jeho odchodu letos přebral, pomohl v létě i k tažení své reprezentace, s níž obsadil pod pěti kruhy čtvrté místo. Ačkoliv týmu kolem hvězdného Luky Dončiče medaile těsně unikla, doma je fanoušci i čelní představitelé země vítali jako hrdiny.

Foto: Charlie Neibergall, ČTK/AP

Slovinský kouč nymburských basketbalistů Aleksander Sekulič

Článek

"Rozhodně nejsem vyčerpaný. Mám pořád hodně energie a ani nevím, jak je to možné. Možná mě to dožene později, ale asi mě pohání to, že se na práci v Nymburce těším," řekl v rozhovoru pro klubové stránky Sekulič.

Třiačtyřicetiletý trenér si po návratu do Slovinska vychutnal jak vítání stovkami lidí na letišti, tak v rámci týmu i gratulací od slovinského prezidenta. Na oficiální přivítání úspěšných olympioniků ale jít nemohl, neboť tou dobou jeho hlavní opora Dončič podepisoval novou pětiletou smlouvu s Dallasem Mavericks za 207 milionů dolarů. "Pořádal k tomu slavnost, která byla plánovaná měsíc dopředu. Nemohl by tak s námi jít na olympijskou recepci a my se nechtěli dělit. Naopak jsme chtěli ukázat naší podporu Lukovi, a tak jsme šli s ním. Byli tam i lidé z Dallasu, Mark Cuban, Jason Kidd, Dirk Nowitzki, lidé z jeho agentury," vyprávěl Sekulič.

Pro Slovinsko, které již v roce 2017 vyhrálo ME, byla historicky první účast na OH dalším úspěchem. Stejně jako Češi se do Tokia dostali přes úspěšnou kvalifikaci, v níž pro změnu porazili silnou Litvu. "Myslím, že se to povedlo, ale na konci turnaje už jsme za to platili daň, protože na hráčích byla patrná únava. Fyzicky, ale i mentálně byli vyčerpaní. Vždyť jsme měli čtyři zápasy, které byly pro nás jako finále. Měli jsme zápas s Litvou o postup na hry. Pak to byl zápas se Španělskem o vítězství ve skupině a o to, kdo se vyhne USA. Pak to bylo čtvrtfinále s Německem, které rozhodlo o tom, zda budeme hrát o medaile. A pak semifinále s Francií. Takže když jsme pak hráli zápas o bronz, byli všichni už mentálně velmi unavení," vyprávěl Sekulič.

Nechybělo mnoho a jeho tým mohl stanout ve finále proti hvězdnému USA. V dramatickém semifinále proti Francii totiž měli Slovinci za stavu 89:90 výhodu posledního útoku a při něm najížděl na koš Klemen Prepelič. Míč, který z jeho rukou směřoval do koše však na poslední chvíli zablokoval Nicolas Batum, a Slovinci tak o jeden bod prohráli. Následně nestačili v boji o bronz na Austrálii. "Ani nechci uvažovat o tom, jak blízko bylo finále, protože je to stále trochu bolestivé. Bohužel nám chybělo pár centimetrů a oni to dokázali zablokovat. Po čtvrtém místě jsme měli obrovskou podporu fanoušků na letišti po návratu a neumím si představit, co by se dělo, kdybychom přivezli medaili," řekl Sekulič, který duel s Francií označil za největší zápas své kariéry.

Stejně tak povsažoval za velkou čest trénovat Dončiče, z nějž se v posledních letech stala jedna z největších hvězd NBA. "Bylo to pro něj těžké. Na konci olympijského turnaje byl viditelně unavený, ale ukázal, jak velký je to patriot a že chce týmu pomoci. Neřešil individuální čísla, prostě chtěl pomoci k vítězství. Stal se lídrem národního týmu," uvedl Sekulič a přiznal že Dončič dohrával konec turnaje dohrával i se zraněným zápěstím.

"V semifinále trefil plexisklo u stolu zapisovatelů. I když šlo o měkké sklo, prý to bylo, jako kdyby trefil zeď," mínil Sekulič. "Je to ale velké privilegium mít v týmu takového hráče. To se stane jednou za život. Nejdůležitější pro mě a můj realizační tým bylo, vytvořit Lukovi prostředí, ve kterém by se cítil komfortně, aby mohl hrát na co nejvyšší úrovni. Pak je to o tom nechat ho hrát jeho hru," řekl a podotkl, že podle něj Dončič brzy získá ocenění MVP v NBA.

Úspěch Slovinců viděl navíc v podobné týmové chemii, jako mají Češi s Tomášem Satoranským. "Satoranského velmi obdivuji. Hraje úžasný basketbal a je to velký dříč. To je důvod, proč je v NBA a lídr národního týmu. Saty a Luka jsou odlišnými typy hráčů, takže se těžko srovnávají, oba jsou to ale velcí basketbalisté," mínil rodák z Ljublaně.

Foto: Bryan Snyder, Reuters

Íránec Mike Rostampour a čeští basketbalisté Patrik Auda (vlevo) a Jan Veselý (vpravo).

Netajil se však, že ho Češi postupem na OH také překvapili. "Když jsem viděl kvalifikační skupinu, kterou měli v Kanadě, nebyl jsem moc optimistický. Měli asi nejtěžší skupinu ze všech, ale ukázali, že je všichni podceňují. I když jim první zápas příliš nevyšel, předvedli, že mají velkou kvalitu a skvělého trenéra. Jsem opravdu hrdý na to, že mohu pracovat v českém basketbale a že tam bylo několik hráčů, s nimiž jsem pracoval," přiznal Sekulič, který i uznal, že převedl řadu herních prvků z Nymburka do reprezentace.

Nyní proto vyhlíží u českého mistra premiérovou sezonu na pozici hlavního trenéra a vedle domácí soutěže bude hrát také Ligu mistrů. Samotnou letní přípravu koordinoval stejně jako příchod některých posil na dálku během působení u slovinského národního týmu. "Z tohoto pohledu to bylo těžké a sám bych to nezvládl, ale hodně mi v tom pomohli lidé v Nymburce, hlavně můj nový asistent Jurica Žuža a sportovní ředitel Láďa Sokolovský. Díky nim bylo rekrutování hráčů pro mě jednoduší a mohl jsem se naplno věnovat národnímu týmu," dodal Sekulič.

Související témata: