Článek
Haag (od našeho zpravodaje) – Na konci sobotního tréninku stříleli Češi z půlky tak dlouho, než se utvořila parta posledníčků, kteří musejí přispět do týmové kasy. Sehnal míjel jednu ránu za druhou, a tak se rozhodl spoluhráče přelstít. „Začal jsem se prostě radovat, jakože jsem trefil. Trochu jsem to zfalšoval, tak třeba mi to prominou,“ směje se.
Pokud budete slavit i po konci nedělního střetnutí s Nizozemskem, půjde už o radost nefalšovanou, protože postoupíte na EuroBasket.
Bereme to úplně stejně jako první zápas v Pardubicích, kdy jsme věděli, že chceme dvakrát vyhrát, abychom potvrdili postup. Teď to bude stejné, jen okořeněné tím, že hrajeme venku a v jiné atmosféře.
Jenže nedorazí Tomáš Satoranský, jehož příjezd byl ve hře. Co to pro vás osobně znamená?
Moje role se oproti prvnímu zápasu moc nezmění. Tomáš bohužel nepřijede, ale při vytíženosti, kterou v Barceloně má, není divu. Zápasů je spousta a nemá moc času si oddechnout. Že účast vůbec zvažoval, mi přijde vůči českému národu jako hezké gesto. Obdivuju ho za to.
Mělo na vás jako tým dopad, že jste nevěděli, v jakém složení nakonec nastoupíte?
Snažili jsme se, aby nás to moc neovlivnilo. Že nebude Tomáš k dispozici doma, jsme věděli už dopředu. A vzhledem ke zraněným hráčům, které Barcelona má, jsme tak nějak tušili, že bude těžké, aby přijel. Rotaci nemají zrovna šestnáctičlennou. Byť jsme doufali, že dorazí.
Ovšem Vojtěch Sýkora se coby vaše alternace na pozici rozehrávače v prvním duelu osvědčil, že?
Odehrál výborný zápas, své role se zmocnil velmi dobře. V minulém okně byl z té minutáže ještě možná trošičku nervózní, ale teď se ukázalo, že ten stres z něj spadl. Hrál sebevědomě, trefil hned první střelu, pak se vám vždycky hraje líp. V české lize můžeme všichni pozorovat, jaký je Vojta hráč.
František Rylich (vlevo) a Ondřej Sehnal na tréninku v Haagu
Dá se pohoda z klubu přenést do reprezentace? Vám se s Nymburkem také velmi daří.
Pohodu jsme ukázali už ve druhém poločase doma. S Nymburkem jsme v sezoně už měli spoustu zápasů, kdy se nám v prvních půlích až tak nevedlo, ale vždy jsme věděli, že síla týmu je obrovská. Ve třetí čtvrtině už jsme Nizozemcům okamžitě odskočili a náskok už jsme jen navyšovali.
Hraje se už ve tři odpoledne, což je na basketbal poměrně brzy. Musíte nějak měnit přípravu?
Pro mě to změna až taková není, protože ligu hráváme doma s Nymburkem také ve tři hodiny. Už mám nějakou rutinu. Nemáme ranní trénink, takže se protáhneme na hotelu, abychom tělo nastartovali. A od půl druhé se rozcvičujeme už úplně klasicky.
Jak se vám pozdává aréna v Haagu, která je na rozdíl od pardubické, kde většinou hraje česká reprezentace, určena vyloženě pro míčové sporty?
Je to hodně specifická, výjimečná hala, podobných jsem moc neviděl. Diváci jsou hodně blízko palubovce. Opticky působí, že je malá, ale vůbec tomu tak není. Pro hráče je velmi dobře, že fanoušci jsou tak blízko. Budou celý zápas cítit. Hezká, nová aréna.
Sedí vám podobné – ryze basketbalové – haly víc?
Já to mám osobně radši. Třeba v německé lize máte takových hodně. Haly jsou menší, diváci jsou blíž. Úplně jinak vnímáte atmosféru. Ale zároveň není na pardubické hale vůbec nic špatného.
Zmiňujete německou ligu. Vidíte reprezentaci a Ligu mistrů, v níž Nymburk ještě nezaváhal, jako šanci, jak se ukázat a třeba se ještě znovu podívat ven?
Je to příležitost pro každého hráče. Chcete se ukazovat na největší evropské scéně. Liga mistrů se stává lepší a lepší soutěží, stačí se podívat na tu současnou a porovnat ji se sezonou o tři roky zpátky.
Nymburk v Lize mistrů zatím válí, ještě neprohrál. Sezona snů?
Vypadá to tak. Zatím jsme neklopýtli, všechny zápasy byly stylem start cíl. Hrajeme výborně, o trochu líp než v české lize. Teď už si v dalším utkání můžeme zařídit postup do top šestnáctky, což se často takhle brzy nestává. Snad s Galatasarayem ten krok uděláme, abychom si poslední střetnutí už mohli užít.
