Článek
Po konci premiérové sezony v NBA jste na doporučení klubu podstoupil artroskopii kolena, v němž jste měl v minulosti přetržený přední zkřížený vaz a nyní poškozené oba menisky. Cítíte, že vám ulevila?
Doktoři mi vyčistili vše, co bylo třeba a dostavila se až neuvěřitelná úleva. Poslední měsíc sezony jsem žil na ibuprofenech, jak mi menisky dřely o sobě, ale musel jsem ji dohrát. Nebylo tam riziko zhoršení, jen jsem si zvykl hrát trochu v bolesti.
Vít Krejčí
Jak jste ale přijal první odhad lékařů o délce rehabilitace, který zněl až šestnáct týdnů?
To byla docela rána. Vzal jsem si ale do hlavy, že to zvládnu rychleji. Jen v první fázi jsem musel vydržet trpělivý a být ke koleni maximálně šetrný. Když jsem si však mohl začít přidávat, tak jsem na sobě zamakal a povedlo se mi rekonvalescenci zkrátit na polovinu.
Takže na Letní ligu v zámoří jste stoprocentně připraven?
Koleno nezlobí, cítím se fakt dobře a měl bych být schopen hrát na sto procent. Možná jsou ještě nějaké pohyby, při kterých se vnitřně hlídám, ale snažím se toho zbavit. Začínáme od úterý třemi zápasy v Utahu, další pak hrajeme už ve Vegas, které je tradičně centrem ligy. V Oklahomě všichni věděli, že jsem nebyl na konci sezony úplně fit, takže teď se musím ukázat. Doufám, že nebudu úplně dřevěnej. Pro mě je důležité předvést jim, co dokážu.
Klub si dal podmínku, že se do letní soutěže musíte zapojit?
Takhle otázka nestála. Z mé strany ani ze strany Thunder nebyl žádný důvod, proč ji nehrát. Naopak dává to celé logiku a smysl, protože jsem nedostal v první sezoně NBA moc minut, navíc jsem po operaci kolena. Všichni víme, že jsem schopen hrát ještě lépe, než jsem dosud v zámoří předvedl.
Jak jste tu premiérovou sezonu v NBA ze svého pohledu viděl?
Jako docela bláznivou jízdu nahoru, dolů. Hodně jsem se při ní taky naučil a poznal, jak je NBA namáhavá nejen fyzicky, ale i na psychiku. Předtím jsem celý rok promarodil, to je hodně svízelná věc, když nemůžete hrát basket, ale i všechno zlé vás někam posouvá. I když věci nejdou podle plánu, musíte věřit tomu, co děláte a nenechat se zválcovat pochybnostmi.
Berete to tak, že jste si musel na pořádnou příležitost v dresu Oklahomu počkat?
Kemp se mi zdál super, pak nastaly problémy s vízem. Když jsem měl pocit, že jsem se basketbalově do toho konečně dostal, ozvalo se koleno a začalo bolet víc než obvykle. Pak mě poslali na farmu do G-League a ve chvíli, kdy jsem konečně mohl začít sbírat minuty v NBA, podvrtnul jsem si kotník. Teprve někdy v únoru jsem se pořádně dostal na hřiště. Jak jsme měli na konci sezony spoustu zraněných, tak jsem hrál i hodně s míčem, to už teď asi nebudu.
Počítáte, že dostanete v mužstvu Thunder nějak odlišnou roli?
Určitě, bude víc zaměřená na obranu a postavená na tom, že jdete ze střídačky a snažit se uhlídat nejlepší protihráče, přičemž proti vám stojí hvězdy jako Jannis Adetokunbo, LeBron James, Russell Westbrook. Vždycky jsem k nim vzhlížel a najednou se na ně připravuji jako na soupeře. Není to jednoduché, dostat na palubovce třeba jen deset minut, ale vyběhnout tam s veškerou energií a zastavit protihráče.
Podobné úkoly jste ale měl i ve španělské Zaragoze, než jste předloni prošel draftem a potkalo vás osudné zranění kolena.
Je to tak. Jsem připravený vždycky na hřišti dělat, co mi kouč určí. Povedený zápas pak pro mě není o počtu bodů, ale o tom, co dobrého jsem udělal pro tým, ať už to jsou doskoky, bloky nebo třeba jen zisky míče či ubránění akce soupeře. Tohle trenér vidí a umí ocenit. Navíc mám takový vnitřní pocit, že druhý rok v NBA pro mě může být i lehčí.
Jak to myslíte?
Už jsem si přece jen osahal prostředí, tak trochu vím, co mě čeká. Věřím, že na novou sezonu budu v mnoha směrech už připravenější. Poznal jsem i víc svoje tělo, vím, jak se o ně starat. Našel jsem pro sebe i potřebné rituály a různé rutiny, jak se nachystat na obrovskou porci 82 zápasů v základní části. Každopádně bych rád v Oklahomě získal pravidelné minuty a ukázal se jako stabilní, pro tým dobře využitelný hráč. Snad se nám povede vykročit do sezóny správnou nohou a budeme přece jen silnější než v minulé sezoně, aby konečná bilance byla lepší než jen 24 výher.
Přes platný nováčkovský kontrakt, neobáváte se nějaké výměny?
Otevření hráčského trhu se dotkne všech klubů. Těžko předem odhadovat, co přinesou letní trejdy. Když by měli chtěli vyměnit, tak s tím stejně nic neudělám. Už jsem pochopil, že v NBA si nesmíte nic myslet dopředu, nikdy nesmí nebýt ničím jistý a stát se může úplně všechno.
Jak se vám vůbec v Oklahomě žije?
Zjistil jsem, že mi americký styl života sedí víc, než co jsem poznal v Zaragoze. Rád vstávám brzy, ve Španělsku je ale všechno posunuté do pozdních hodin. Večeří klidně až do půlnoci a do postele se pak dostanete někdy v jednu. Jak v Oklahomě není žádný konkurenční sport na úrovni profesionální ligy, hokej, baseball ani americký fotbal, tak jsou fanoušci vděční za basket a jsou mu věrní.
Splnil jste slib hokejistovi Radku Faksovi, že se přijedete podívat na jeho zápas?
Jasné, byl jsem za ním v Dallasu. Cesta autem trvala něco přes tři hodiny a mohl jsem poznat i diváckou odlišnost hokejové a basketbalové kultury. Radek mi ale nestihl návštěvu oplatit, protože jsme se nedostali do play off, navíc má teď malé dítě, takže i otcovské povinnosti. Snažil jsem se udržovat kontakt i s kamarády z Česka, hráli jsme proti sobě přes play station, jen jsem vždycky musel vzít v potaz sedmihodinový časový posun.
Jak velkou motivací je teď pro vás zářijový šampionát na domácí půdě?
Už jsem zameškal dost reprezentačních akcí, takže o mistrovství Evropy v domácím prostředí rozhodně přijít nechci. O olympiádu mě připravilo zranění, rok předtím mě absence na mistrovství světa v Číně mrzela snad ještě víc, protože mě už z Asie poslali jako posledního hráče navíc domů. Po takové zkušenosti jsem si říkal, že letos nechci nic podobného zažít.
Zvlášť, když je tu velká šance na český úspěch?
Poslední tři roky má reprezentace opravdu skvělé výsledky, já u toho ale shodou okolností vždycky chyběl. Na druhou stranu se od ní dosud tolik nečekalo, doma to však bude asi přece jen jiné. Objeví se tlak a už nás nikdo nepodcení. Musí se tomu přizpůsobit i týmová mentalita a ustát takovou situaci.
Dokážete k tomu přispět?
Pevně věřím, že se během měsíce na Letní lize NBA dobře rozehraju a začátkem srpna se připojím k národnímu týmu. Beru to jako svou vlastní challenge, zvládnout rychlý přechod mezi odlišnými styly basketu v zámoří a za národní tým. V konečném důsledku jde ale vlastně pořád o to samé. Dostat míč do koše a dát jako tým víc bodů než soupeř.
Byl by to jedinečný zážitek hrát tak velký turnaj v Praze před vlastními fanoušky?
Šampionát bude super i pro lidi. Platí u hráčů i fanoušků, že by byla ohromná škoda u toho nebýt. Kamarádi i velká část rodiny už projevují až extrémní zájem o lístky. Bohužel můj taťka šampionát na vlastní oči zřejmě neuvidí, jako profesionální voják je na misi na Sinaji.
