Článek
Občas se mu do angličtiny vloudí italské slovíčko, vždyť po konci v NBA odehrál na jihu Evropy deset sezon. Do Česka, země svých prarodičů, přijel teprve podruhé. „Aspoň si zase můžu dát plzeň. Víte, ten americký Budweiser, to není ono,“ zašklebí se.
Jaký máte k Česku vztah?
Babička i dědeček byli imigranti. Děda byl sarto, krejčí. Když jsem za ním přijel na návštěvu, vždy pro mě měl připravený oblek i s kravatou, všechno vlastnoručně ušité. A maminka měla německé předky, takže tátovi občas vařila česká jídla. Miloval vepřové s knedlíky a se zelím. K tomu dělala (řekne česky) koláčky, houska. Mám na to hrozně krásné vzpomínky. Dodnes jsou v Chicagu české pekárny.
Česká komunita v Chicagu je početná. Vybavíte si někdejšího starostu Antonína Čermáka?
Jo počkejte, vy asi myslíte „srmék“! Jasně, má tam ulici, akorát my tomu říkáme „srmék roud“. (směje se)
Nebo George Halas…
(skočí do řeči) Zakladatel NFL byl taky Čech?
Jeho rodiče byli z Plzně.
Tak teď můžu jet zpátky a chvástat se, že jsme krajané. Je ohromným hrdinou, pro sport v Chicagu znamená hrozně moc. Kromě NFL založil i Chicago Bears. Je zbožňovaný, milovaný.
Vidíte, jak je Chicago s Českem propojené.
Vzpomínám, jak jsme s tatínkem chodili v Chicagu do fotolabu. Majitel byl Čech, vždycky kouřil doutník, a tu vůni v kombinaci s chemikáliemi na vyvolávání fotografií nikdy nezapomenu. Byla výjimečná. Česká kultura byla vždycky nějakým způsobem ve mně.
C. J. Kupec (vlevo) z LA Lakers brání Cobyho Dietricka ze San Antonio Spurs.
Ještě něco si z ní vybavíte?
Když jsem byl malý, otec mi zpívával takovou písničku. Omluvte moji výslovnost, ale bylo to něco jako… (přejde do češtiny) Já mam koně, vroně koně…
To jsou koně mý!
(Rozezpívá se nahlas) Když já jim dám oooovsa, da da da da da! (směje se) Ale to je bohužel jediná věc, co si česky pamatuju. Můj tatínek, který už je v nebi, byl dobrý sportovec, ale profesionálně nikdy nehrál. Musel totiž pracovat, aby měla rodina peníze. Vyrůstal během Velké hospodářské krize, která postihla celý svět. Táta byl ze šesti dětí a jeho rodiče byli rozvedeni, což byla ve dvacátých letech úplná vzácnost. Když bylo otci šestnáct, přivlastnil si identitu jednoho ze svých starších bratrů, aby směl vydělávat. Odjel do Kanady kácet stromy a stavět silnice. A těch pár peněz, co vydělal, posílal do Chicaga, aby rodina přežila.
Takže o profesionální sportovní kariéře ani nepřemýšlel?
Víte, můj dědeček věřil jen v práci, pohrdal sportem. Jenže tátu to neodradilo, tajně chodil do organizace Golden Gloves, aby mohl aspoň boxovat. Byl dobrý! A když jsem se já dostal ke sportu, on mě trénoval. Začínal jsem s baseballem, hrál jsem americký fotbal, až pak basketbal. Ale byl jsem celkem úspěšný ve všem a on mě hrozně moc podporoval.
Do země svých rodičů se tatínek stihl podívat?
Až když mu bylo přes osmdesát. A já nechtěl čekat dlouho, tak jsem necelé dva roky zpátky vyrazil. Nechtěl jsem riskovat, že už bych třeba nemusel mít tu šanci. Nejradši mám Český Krumlov. Moje příjmení Kupec znamená „marketer“, žejo? Pořád mám v mobilu fotku obchodu, kde je mé jméno na vývěsním štítě. Všichni jsou moc milí a všude je tak krásně čisto. A že jsem tady na oslavách sta let českého basketu? Je to nádherné, skoro tomu nevěřím, že mě pozvali. Všechno je prima classe, prvotřídní.
Prvotřídní jste byl i vy coby basketbalista, vždyť vás v sedmdesátých letech draftovali Los Angeles Lakers.
Tehdy bylo deset kol draftu, nejen dvě jako teď. Byl jsem až třetím výběrem Lakers. A málokdy se stalo, že by se tři nováčci dostali na soupisku, takže jsem byl připravený, že půjdu rovnou do Evropy. Ale došlo na velký trejd. Ti dva, kteří šli přede mnou, byli vyměněni do Milwaukee Bucks. A na oplátku za ně přišel Kareem Abdul-Jabbar. Rázem jsem měl dveře otevřené. Ale jejich peníze mi nedali, no chápete to? (směje se)
Aspoň jste se nemusel hned stěhovat jinam.
Zároveň mi slíbili, že rok budu na soupisce, ať se stane cokoliv. Trénoval nás Jerry West, ten chlapík z loga NBA. Budiž mu země lehká. Zamlouvala se mu moje pracovitost. První sezonu jsme byli v lize nejhorší, ale příští základní část jsme byli rázem nejlepší ze všech. A já dělal náhradníka právě Kareemovi. Pak se to ale začalo sypat.
Kareem Abdul-Jabbar (vpravo) a jeho typické zakončení.
Proč?
Lakers draftovali tři hráče v prvním kole a poslali mě do Houston Rockets. Na jednom z prvních tréninků jsem skočil po míči, jenže padl na mě spoluhráč a zlomil mi nohu. Pak už jsem moc nehrál, vyměnili mě do Milwaukee, ale trenér Don Nelson mě propustil. Nemůžu o něm říct nic dobrého. Upřednostnil přede mnou hráče, s nímž měli stejného agenta. A já odešel do Itálie.
Se zkušenostmi s bráněním Kareema Abdula-Jabbara na trénincích. Dá se jeho originální zakončení přes hlavu vůbec nějak zastavit?
Ani náhodou! Nikdo vás to ani nezkouší učit, protože Kareem byl snad jediný, kdo takhle střílel. A teď už to nepoužívá vůbec nikdo. Podívejte na Nikolu Jokiče, ten člověk má sedm stop a střílí trojky! A neuvidíte ho, že by snad hrál zády ke koši. Basketbal se hodně změnil. Za mých časů byly role jasně rozdělené, vždycky jste měl na hřišti chlapa, který bránil a tvrdil muziku, jako je najdete třeba v hokeji.
Vy jste se taky zapsal něčím specifickým?
Vlastně ano, lidé si mě díky jedné věci pamatují. Podle jména bylo možné poznat, jakým stylem hraju. C. J. znamená can’t jump. Neumí skákat. (směje se)
