Článek
V posledních letech je WNBA čím dál sledovanější, poslední sezona, která momentálně vrcholí boji v play off, však byla výjimečná. Příliv univerzitních hvězd dostal ligu do titulků na přední strany zámořských listů. A to především díky Clarkové z Indiana Fever, která si v hlasování o nejlepšího nováčka roku mezi ženami uzmula 66 ze 67 novinářských hlasů. Ten zbývající připadl Reesové, spoluhráčce posily USK.
„Je super, že se WNBA konečně dostává pozornosti, kterou si zaslouží,“ těší 31letou Harrisonovou, která za Chicago nastoupila do 36 utkání, v nichž si průměrně připsala 6,5 bodu. „Ženský basketbal je teď víc na očích,“ dodává.
Zápasy proti Fever s basketbalovým zázrakem Clarkovou ji nadchly. „Do Indiany nikdo nechtěl chodit. A teď je to naopak, lidé vyprodávají arény. Můj brácha hrával za Indiana Pacers, takže všechna ta místa, kde se Caitlin pohybuje, znám. A nikdy jsem nezažila, že by tam bylo tolik lidí,“ vypráví Harrisonová.
Clarková přepisovala rekordy a zaznamenala nejlepší nováčkovskou sezonu v historii. Díky své znamenité střelbě ji odborníci často přirovnávají ke Stephenovi Currymu. „Ale pozor. Caitlin střílí trojky z loga, ale její přihrávky?“ zarazí se Harrisonová. „Je jí teprve dvaadvacet, její tvůrčí dovednosti jsou výjimečné. Má ohromný přehled a posílá míč tam, kam má,“ rozplývá se basketbalistka, která při vstupu USK do Euroligy zaznamenala při porážce s Valencií (62:80) 15 bodů a byla nejlepší střelkyní Pražanek.
Speciální strategii na bránění Clarkové si v Chicagu nechystali, prostě doufali, že její přednosti dokážou eliminovat. Jenže to je vzhledem k univerzálnosti mladé senzace téměř nemožné.
„Pořád ji musíte po očku hlídat. Některé týmy ji zkoušejí zdvojovat, což není v WNBA zrovna běžný jev. Donutí ostatní, aby proti ní hrály trochu jinak, i když třeba nechtějí,“ vykládá Harrisonová.
Isabelle Harrisonová ze Chicago Sky (vpravo) stráží Caitlin Clarkovou, hvězdu Indiana Fever.
Trochu ji trápí, že si basketbalistky v WNBA nepřijdou na podobné peníze jako jejich mužští kolegové. Neočekává však, že by se i přes stoupající atraktivitu soutěže příjmy srovnaly. „Chlapi vydělávají miliony dolarů. My budeme rády, pokud se dostaneme do vyšších stovek tisíců za sezonu. Teď se nejlepší holky sotva přehoupnou přes 200 tisíc dolarů,“ povzdechne si.
Jestli se i pro příští ročník WNBA, který startuje v květnu, vrátí do Chicaga, zatím netuší. „Čeká mě trh s volnými hráčkami. Myslím, že jsem si vedla dobře, ale teď se soustředím na Prahu a Euroligu, pak se teprve uvidí,“ hlásí.
Do USK se po pěti letech vrátila, aby zaplnila mezeru po Brionně Jonesové a Ezi Magbegorové, které koučka Natália Hejková zatím nemá k dispozici. Pousměje se, když si vzpomene na afro, s nímž nastupovala tehdy. Teď raději zvolila copánky, které jsou podle ní jednodušší na údržbu. „Budu tu do doby, než se ostatní holky vrátí. Vidím to zhruba na konec listopadu,“ přemítá 191 centimetrů vysoká Harrisonová.
Zázemí si pochvaluje. „USK je skvělou organizací, a to i v porovnání s WNBA. Trenéři, lékaři, samotné tréninky. Všechno je velmi profesionální,“ přikývne rodačka z Nashvillu, které úvod sezony vychází výborně. Kromě individuálně vydařeného vstupu do Euroligy zazářila i při své obnovené premiéře v české nejvyšší soutěži, když si proti Slovance připsala 21 bodů a 10 doskoků. „Chci hlavně pomoci týmu, jen napřed musím zjistit, jak na to,“ podotýká.
