Článek
Chyběl vám basketbal?
Já fakt počítala, že už nebudu hrát. Ale v létě, když mi po porodu otrnulo, přišel telefonát s dotazem, jestli mě nesvrbí ruce. Tak jsem říkala, že jo, domlouvali jsme se, že naskočím po Novém roce. Ale jak jsem začala trénovat, tak jsem si řekla, že to půjde už 17. prosince…
Mladšímu synovi Vojtovi je sedm měsíců. Byl návrat náročnější než před šesti lety?
Je to velmi podobné. Při prvním porodu jsem měla kratší pauzu, teď jsem přestala hrát loni v létě. Ale tělo se jeví podobně, jen jsem o šest let starší…
Jak často jste si byla během té pauzy zaházet na koš?
Málo. Máme hřiště pod domem, ale moc často jsem tam nebyla. Spíš jsem oddychovala. Když vám roste břicho, nemáte tendence chodit na hřiště.
Je teď náročnější časová koordinace tréninků a času s rodinou?
Rozhodně. Starší syn chodí poslední rok do školky, takže dopoledne mám relativně volné, když malý usne. Rodina funguje perfektně, ale někdy to zkorigovat nejde. Perfektně se k tomu postavil pan trenér Medvecký, který je schopen pohlídat a já si střílím. Takový další babysitter. (úsměv)
Starší syn Daniel také tíhne k basketbalu?
Doma máme DVD z mistrovství světa 2010 a Dáňa chce pustit třeba zápas s Koreou. Sedí, kouká a říká: „Elhotová za dva body“. (směje se) Je hezké, když vidí, že mamka něco hrála, ale sám se dal na hokej. Trénuje docela ostře na to, že mu je šest, ale baví ho to.