Článek
„Pokud bych se dostala do dvanáctičlenné sestavy pro nadcházející zápasy, a ještě by se povedlo postoupit, bylo by to naprosto super. Ale chci se soustředit především na svůj výkon, abych si do hlavy nepouštěla věci, které tam v tu chvíli nemají být," tvrdí osmnáctiletá hráčka, v jejímž životopise se to hemží zajímavostmi.
Narodila se v Belgii, kde dostal možnost pracovat její tatínek. Tam také poprvé vzala do rukou basketbalový míč. „Ale šlo spíš o kroužek, chodila jsem si zastřílet s dalšíma holkama. Žádné vzory jsem tam neměla, na to jsem byla ještě hodně mladá. Spíš jsem basket brala jako zábavu," vzpomíná. Až po návratu do Prahy začala hrát za USK.
Stěhování ale nebyl konec. V patnácti letech vyměnila české hlavní město za Vídeň. Tam pro změnu odcestovala kvůli pracovním povinnostem maminky. Začala působit v týmu Vienna United, první rok v kategoriích U16 až U19, následně se posunula mezi dospělé. „Dva roky jsem hrála ženskou Bundesligu, nejvyšší rakouskou soutěž," líčí mladá reprezentantka.
„Basketbal je tam určitě na nižší úrovni než u nás, hráčky ho berou spíš jako koníček a odreagování, vedle toho pracují nebo studují. Já jsem trénovala třikrát v týdnu, o víkendu byly zápasy. Žádná posilovna a další věci. Ale poslední roky se tam úroveň snaží pozvednout, aby byl basketbal víc profesionální," prozrazuje Čechová.
Přesto si vídeňskou zkušenost chválí. „Poznala jsem dospělý basketbal, myslím, že za tu dobu jsem se hodně zlepšila. Nastupovala jsem proti hráčkám, které měly daleko víc zkušeností než já v šestnácti a sedmnácti. Hodně mi to dalo, jsem za to vděčná," hodnotí.
Když se rozhodla pro návrat do Čech, zamířila do Brna. Tam 194 centimetrů vysoká hráčka studuje a hraje za místní Žabiny. V jejich dresu si vyzkoušela Eurocup a rozkoukává se v dospělém národním týmu. „V listopadu jsem si všechno osahala. Teď už jsem se tolik nebála," usmívá se během reprezentačního srazu.
„Atmosféra je tady super, holky jsou moc fajn. Je znát, že se nároďák omladil, pro mě je příjemné, že tu jsou i spoluhráčky z Žabin," říká Čechová, která se v reprezentaci poprvé poznala s trenérkou Romanou Ptáčkovou. „Působí na nás hrozně mile. I když jdeme na koš a nezakončíme přesně, snaží se nás povzbudit. Vysvětluje, co je třeba zlepšit, zároveň se nebojím toho, když udělám nějakou chybu," vypráví a stejně vnímá i kapitánku Renátu Březinovou. Ve všem se nám snaží pomoci, vysvětluje, co na hřišti máme zdokonalit, jak vylepšit, v čem ještě zaostáváme. Je moc fajn, že je mám vedle sebe," oceňuje.
Jako jeden z benjamínků týmu má samozřejmě i tradiční povinnosti, jako je nošení pití. „Je tu i Domča Paurová, ta je ještě o rok mladší. Tím je to pro mě o něco lepší," směje se a připomíná spoluhráčku, která na sraz dorazila až z americké Floridy.
Trenérka českých basketbalové reprezentace do 20 let Romana Ptáčková byla po finále ME na své svěřenkyně pyšná, porážka ji ale bolela.
Společně doufají, že závěr kvalifikace o evropský šampionát českému výběru vyjde. „Budou to ale těžké zápasy. Irky jsou silné, důrazné, Nizozemky zase hodně vysoké. Každé utkání bude jiné, ale obě náročné. Snad je zvládneme," doufá Čechová.
Věří, že mohou pomoci i životní zkušenosti. Tolik jich její vrstevnice nemají. „Skutečnost, že jsem se hodně stěhovala a poznala více zemí, mi určitě hodně dala. Naučila jsem se jazyky, teď umím francouzsky, německy, anglicky a česky. Dokážu se asi i rychleji přizpůsobit novým věcem, nezabere mi to tolik času," uvažuje pivotka, která se soustředí jen na angažmá v brněnských Žabinách.
„Když jsem jako mladá hrála za USK, chodila jsem tam na zápasy Euroligy nebo na ligové finále právě proti Žabinám. Jsou to dva nejlepší kluby u nás, je mezi nimi rivalita, ale zároveň nějaké podvědomí, že USK asi vždycky uspěje," připouští Čechová. Dotazu, zda a kdy to brněnský klub změní, se jen usměje. „Snažit se budu, ale nevím, jestli se to v brzké době dá změnit. USK má roky vybudovanou hodně silnou pozici," uznává kvalitu rivalek.
