Článek
V posledním kole v Opavě jste se po patnácté porážce v sezoně propadli na poslední příčku. Začátek jste přitom měli výborný, vedli jste o 13 bodů, kde se to pokazilo?
Začali jsme opravdu výborně, tak nějak jsme to i plánovali, protože Opava za sebou neměla nejpovedenější zápasy a chtěli jsme toho využít. Běhali jsme, dávali jsme jednoduché koše, půjčovali jsme si balón. Možná to bylo ale i tím, že Opava netrefovala otevřené trojky, protože pak je začala trefovat a tím se to možná zlomilo.
Je to ubíjející, když ztrácíte i takto dobře rozjeté zápasy?
Je to těžké na hlavu. Pořád se to opakuje. Jsme mladý tým, proto je to možná ještě těžší. Ale máme i dobré zápasy, ve kterých nám chybí maličko štěstíčko do koncovky. Doufám, že to přijde, že ta utkání začneme zvládat. I kdyby to nebylo letos, tak třeba příští rok.
Takže je to dobrá cesta, po které se Ostrava s českými hráči vydala? Cítíte posun oproti začátku sezony?
Určitě ano, a nejen ve výsledcích. I když v některých zápasech to nevypadá, taksi herně začínáme více rozumět. Podobně na tom byla před lety i Opava. Ti kluci spolu už hrají pět šest let v podstatě ve stejné sestavě a ten progres v sehranosti je viditelný. Nemůžeme po nějakých čtyřech měsících moc soudit, ale věřím, že v Ostravě dojdeme k něčemu podobnému taky.
V posledních dvou zápasech jste hráli doma s Nymburkem, pak derby v Opavě. Co vám dávají tyhle těžká utkání?
Jde to, aspoň v to doufám, výborná příprava na to, že teď nás čeká pro nás možná důležitější zápasy, jako třeba ve středu v Brně.
Do Nové huti jste přišel právě z Brna, kde jste byl pět a půl let. Jak se cítíte v Ostravě?
Nemůžu si ztěžovat zatím na nic. Takhle jednoduše to řeknu.
V kariéře vás brzdila vážná zranění. Vybral jste si Ostravu i proto, že cítíte šanci napevno se prosadit do základu ligového týmu?
Ano, může to tak být bráno. V Brně jsem už byl docela dlouho a cítil jsem, že by mi změna mohla pomoct. Ale to asi ukáže všechno až čas.
V Ostravě hrajete skoro třicet minut na utkání. Je to radost?
Užívám si to. Cítím, že mám větší roli v týmu, než jsem měl v Brně. Vnímám, že mi trenér věří a doufám, že tu důvěru oplatím ještě více, než to dosud dělám.
Trenér Peter Bálint vás chválí i za to, že dokážete na palubovce zavelet. Cítíte, že byste mohl být lídrem týmu, jako byl třeba bratr Pavel v reprezentaci?
Opravdu? Tahle slova jsem nezaznamenal. Ale zakřičet na hřišti určitě dokážu. Máme mladý tým a klukům se nemůže jenom mazat med kolem huby. Potřebujeme, aby tady byl někdo, kdo zařve, když je potřeba. Nepovažuju se za staršího nebo zkušenějšího hráče, ale přece jenom mám odehráno malinko více než kluci, co hrají ligu první rok. Takže už si troufnu je seřvat a malinko víc toho říct i v šatně. Myslím si, že to může jenom pomoct, že nikdo není urážlivý typ, který by se naštval, když na něj zakřičím.
Jaká je vlastně nálada v kabině, když se více prohrává? Je těžké zvládat roli ligového outsidera?
Můžeme to brát i jako výhodu. Nikdo asi nečekal, že pojedeme do Opavy vyhrát o dvacet. Možná proto jsme je i malinko ze začátku utkání zaskočili. Snažíme se tu roli outsidera využít a snad se to bude postupně posouvat, až se z té role dostaneme.
