Článek
V USK bude k ruce Davidu Galeovi, s nímž ho pojí blízké přátelství už z let studentských. „Dává mi prostor, řešíme spolu všechno,“ podotýká Schilb.
Jaká byla vaše první myšlenka, když jste znovu vstoupil do haly USK, za který jste hrál naposledy před třemi lety?
Že jsem hrozně starej. (směje se) Je super být zpátky a mít možnost si zase zahrát. Nový kouč Gale je pro mě jako brácha, jsem strašně šťastný, že tohohle projektu můžu být součástí.
Jak nápad stát se hrajícím asistentem USK vznikl?
Přišel z více stran a generální manažer Petr Jachan ho pak posvětil. Je fajn, že se pořád můžu ukázat jako hráč, ale zároveň můžu předávat zkušenosti. Měl bych být takovým mentorem.
Trochu to rozveďte.
Během tréninků víceméně jen koučuju, občas se přidám k nějakému cvičení. Ale fyzicky se cítím dobře a budu i hrát. Ač si uvědomuju, že už nejsem žádný mladík. Chtěl bych už nastoupit hned do prvního zápasu ligy proti Jindřichovu Hradci. Pro naše mladé hráče to bude dobrý test, snad toho budu součástí.
Dres USK už obléká i váš syn Jadin. Naskočí i on?
Do prvního zápasu ne, bude zatím hrát za juniory. Je mu teprve šestnáct a s ostatními kluky se ještě seznamuje. Navíc už zase musí chodit do školy, za což jsem rád, že pořád jenom nehraje basketbal.
Ale příliš otálet byste neměli. Máte už jen něco přes měsíc, než za Los Angeles Lakers v NBA nastoupí LeBron a Bronny Jamesovi.
Jo, chceme je předběhnout. (usmívá se) Ale vážně, nechci, aby Jadin hned naskočil na úroveň, na kterou ještě není připravený. Musí vyspět.
Blake Schilb v českém reprezentačním dresu.
Potatil se basketbalově?
Umí střílet trojky, hře dobře rozumí. Měl štěstí, že mohl sledovat spoustu mých zápasů a učit se. Hrozně se na svou basketbalovou cestu těší. Už teď měří 198 centimetrů a oba doufáme, že ještě vytáhne. Potřebuje taky trochu přibrat, ale o to nemám strach, k tomu poslouží česká kuchyně. (směje se)
Chutná mu?
Jasně, zbaští cokoliv, takže nechápu, jak je možné, že nepřibírá. Zato já si dám jednu věc a hned mám nadváhu.
Přece jen už nejste aktivním sportovcem.
Poslední roky jsem koučoval mladíky na univerzitě, sám jsem trénoval, abych byl připravený, do toho jsem v Americe měl ještě rozjetý nějaký byznys. Ale hlavně jsem se zaměřoval na rodinu, výchovu svých dětí. Chtěl jsem s nimi trávit co nejvíc času.
Bylo lehké se rozhodnout a vrátit se do Česka?
Rozhodoval jsem se dlouho. S USK jsme tuhle variantu začali řešit už někdy v dubnu, vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Nakonec jsem došel k tomu, že vrátit se do Česka je nejlepší možností jak pro mě, tak pro Jadina. Česko mu dá dobré základy.
Má syn český pas?
Zrovna na tom pracujeme, aby mohl v budoucnosti reprezentovat Česko, pokud o něj bude zájem.
Basketbalista Blake Schilb se svým českým pasem.
O vás zájem svého času byl. A teď znovu, i když v jiné roli. Navíc budete trénovat po boku svého kamaráda, kouče Galea.
Známe se už skoro dvacet let. Společně jsme studovali v Chicagu na Loyola University, odkud David pak odešel koučovat do Los Angeles Clippers, pak prošel i Toronto Raptors a dalšími týmy v NBA. Jeho životopis je bohatý, i tak jsme ale vždycky zůstávali v kontaktu. Je pro něj super příležitostí koučovat USK.
Pro ligu je fajn, že dokázala zlákat podobné jméno, jakým je Gale, viďte?
Jasně, liga se pořád zvedá, což je pro celý český basketbal moc důležité.
Jak moc mluvíte do cvičení a taktiky?
Kouč Gale mi dává prostor, řešíme spolu všechno. Máme super realizační tým a já chci být tak aktivní, jak mi dovolí. Ale samozřejmě se chci co nejvíc ukázat i na hřišti. Vidíte moje ruce, jak se na basket třesou? To nutkání hrát mám pořád v sobě.
Poslouchají vás mladí?
No, říkají mi dědo. A pak vlétnu na palubovku, dám deset bodů v řadě a jim můžou oči vypadnout. Bude to zábava, máme nejmladší tým v lize. Vlastně počkejte, to platilo jen do doby, než podepsali mě.
