Článek
Rozehrávačům ve Východní konferenci vládl při hlasování ve všech kategoriích. Překonal Damiana Lillarda, Trae Younga nebo Donovana Mitchella. Zatraceně nadané baskeťáky, kteří mají stále přece jen halasnější jméno.
Jenže pozor, Haliburtonův příběh je pozoruhodný. V NBA momentálně nenajdete lepšího nahrávače, třiadvacetiletý chlapík z wisconsinského Oshkoshe si v modro-zlatých barvách Indiana Pacers drží průměr 12,6 asistence na zápas, k nimž přidává kolem 24 bodů. Navíc téměř neztrácí míč, chybuje jen zřídka.
Přitom byly chvíle, kdy se cítil nechtěný. A měl důvod.
Na střední škole jej národní skauti ohodnotili jen třemi hvězdičkami z pěti, což vám nedává zrovna nebeské vyhlídky. Když se dostal do týmu Iowa State University, původně ani neměl hrát. Čekal, že si prostě čtyři roky odsedí na střídačce, než jeho kariéra zhasne.
To ovšem neznamená, že by nedoufal. Víru neztrácel nikdy. Jako by zvládal vnitřně tlumit okolní hlasy, které neustále opakovaly: „Tvoje střela vypadá příšerně. Moc přihráváš. Na NBA jsi málo sobecký.“
Zároveň se nedá říct, že by kritici neměli pravdu. Jenže Haliburton si poradil. Ano, skutečně zakončuje podivně, míč tlačí před sebou a vzorem perfektní techniky nikdy nebude, ovšem i tak je nadprůměrně efektivní. I hrát na sebe se (trochu) naučil, neboť mu osobní kouč Drew Hanlen nedal na výběr.
Musíš střílet, kamaráde
Haliburtona si na draftu 2020 vzalo ze dvanáctého místa Sacramento. Mladý šikula se usadil v týmu, jenže stále potřeboval udělat krok kupředu. Cosi scházelo. A Hanlen mu v lednu 2022 na večeři ve vyhlášené restauraci Del Frisco’s řekl: „Chceš být hvězda? Pak nemůžeš střílet jedenáctkrát za zápas. Pojďme se dostat na čtrnáct.“
Taková hra jde proti Haliburtonově nátuře. Představte si Tomáše Satoranského v blyštivějším balení. Střílet oba umějí, ovšem v hlavě jim pořád šrotuje, jestli nemůžou najít někoho ve výhodnější pozici.
Následující den, to když Kings hráli ve Philadelphii proti tamním 76ers, nasázel Haliburton 38 bodů. Osobní rekord! Vypálil devatenáctkrát, v jedenácti případech trefil. Našel cestu. Zároveň netušil, že za necelé dva týdny se bude stěhovat.
Došlo totiž na obří výměnu. Blockbuster trade, řekli by v zámoří. V Sacramentu vsadili na o něco staršího, leč stále perspektivního rozehrávače De’Aarona Foxe a Haliburtona poslali společně s prvotřídním trojkařem Buddym Hieldem z Kalifornie o tři a půl tisíce kilometrů na východ do Indiany, která na oplátku mašlí opentlila litevského siláka Domantase Sabonise.
Ani jedna organizace neměla tušení, jak výrazně tahle dohoda chod daných klubů změní. Kings se rázem začali zvedat, konečně měli výsledky, konečně se dostali do play off. Jenže vítězem trejdu jsou Pacers, Haliburton totiž už stihl změnit daleko víc.
Přestaň se smát!
Klubová kultura. V Česku se o ní příliš nemluví, často slýcháme jen pověry o specifické kabině. Zato v zámořském sportu jde o pojem. A můžete si pod ním představit leccos. Chcete hrát v Orlandu? Pak raději měřte pořádně přes dva metry, jinak vám zřejmě Magic nedají ani čuchnout. Toužíte navléct ikonický dres Los Angeles Lakers? Nepočítejte s časem na rozkoukání, tady se na žádné přestavby nehraje.
A co Indiana Pacers? Už roky klub bez tváře. Brzy devadesátiletý majitel Herb Simon je starý konzerva, který by nejraději neměnil vůbec nic. Dávno jsou pryč doby Reggieho Millera či Paula George, rozchod s jejich nástupcem Victorem Oladipem byl přinejmenším rozpačitý. Navíc tribuny arény Fieldhouse se pomalu vyprazdňovaly, až se mužstvo z města legendárního závodu Indy 500 propadlo až na samé dno.
Ale najednou se metropole Indiany zase směje. Proč? Protože se směje i Haliburton. Nemůže si pomoct. Když loni v létě pózoval na obálku časopisu Slam, prosili ho, aby aspoň chvíli udržel kamennou tvář. Bez šance, takový není.
Tyrese Haliburton z Indiany.
Je jedno, v jakou denní dobu a při jaké příležitosti se na něj podíváte, usmívá se jednoduše pořád. Dokonce i při zápase. Spoluhráče nabíjí pozitivitou. „O všech má perfektní přehled,“ líčí Chad Buchanan, generální manažer Pacers. „Klidně vám z hlavy poví, za koho hráli v mládeži, jakou mají smlouvu, kdo je jejich agentem.“
Dělá všechno pro to, aby byli jeho parťáci šťastní. Neexistuje, aby šel na jídlo jen s menší partičkou. Vždy zve kompletní tým, vždy platí. „No jo, to má teď jednoduché, když dostal nasypáno,“ rozesměje se Bahaman Hield v narážce na luxusní pětiletý kontrakt na 260 milionů dolarů, který Haliburton v červenci uzavřel.
A můžu vám vyprat?
Své výkony vyšponoval daleko výš, než se čekalo. Golden State Warriors sice za posledních deset let NBA čtyřikrát opanovali, ale doteď je mrzí, že si na draftu nevybrali právě Haliburtona. Tehdy ukázali ze druhého místa na pivota Jamese Wisemana, což byla rána mimo.
„Když s námi Tyrese trénoval, hned jsme věděli, že je to pravý profík,“ vzpomíná tehdejší generální manažer Bob Myers. „Zas tak toho ale litovat nemusejí, že mě nevzali, když hned o sezonu později vyhráli pohár,“ zašklebí se Haliburton.
Třeba by jim leccos povyprávěl o chodu klubu, jako to dělá v Indianě. Na konci sezony mívají hráči pohovory s klubovým vedením, to je běžná praxe. Jenže jakmile si do pohodlného křesílka v kanceláři sedne rozehrávač s nevídaným talentem a nulou na dresu, protáhne se diskuze na dlouhé hodiny.
Zajímá se, jestli kondiční trenér dostává příplatky, když cepuje hráče ve svém volném čase. Vyzvídá, zda můžou basketbalisté vypomáhat s praním dresů. Potřebuje vědět, jestli bude na venkovních zápasech při rozcvičce k dispozici občerstvení pro všechny členy výpravy.
Nabízí se srovnání s Magikem Johnsonem, výtečným rozehrávačem především z let osmdesátých. Další usměvavý borec, který zanechal ve „svém“ Los Angeles velkou stopu i mimo basketbalová kolbiště. A také nalézal daleko větší zalíbení v asistencích než v nastřílených bodech…
Kdyby se v NBA rozdávala kapitánská „céčka“, nebylo by pochyb, kdo ho v Indianě bude nosit. Navíc Pacers jsou typický „small market“ tým z nepříliš atraktivní oblasti, kam se velké hvězdy příliš nehrnou. I to se změnilo.
Běhat po prknech s Haliburtonem je ohromné lákadlo. Indiana znovu hraje atraktivní, rychlý basketbal a v lize nenajdete tým, který by byl momentálně směrem dopředu lepší. Před pár týdny navíc přivedlo vedení Pascala Siakama z Toronto Raptors, což je výstavní známka toho, že Pacers mají po letech bídy opět ambice. A pokud kamerunský dlouhán v létě podepíše prodloužení smlouvy, další volní hráči budou následovat.
„Je mi jasné, že je teď mým úkolem přesvědčovat ostatní, aby se k nám přidali. Tak to chodí,“ ví Haliburton. „Čím talentovanější basketbalisty kolem sebe máte, tím je to větší zábava.“ Té si v Indianapolisu konečně užívají vrchovatě. Díky usměvavému rozehrávači, který by se tak rád naučil být sobec. A k tomu by klidně ještě přepral dresy.
