Legendární kouč Scariolo vypráví: o ukradeném míči a promarněné šanci na NBA

Se španělskou reprezentací čtyřikrát dosáhl na evropské zlato, k tomu přidal prvenství z mistrovství světa a dvě olympijské medaile. Tak napěchovaný životopis nemá jen tak někdo.

V létě dokonce Scariolo sahal i po výzvě největší. Když se Toronto Raptors rozloučili s Nickem Nursem, patřil mezi dvojici finalistů výběrového řízení na pozici hlavního kouče právě rodák z Brescie.

Neuspěl, šampioni NBA ze sezony 2018/19 ukázali na jiného Evropana – Srba Darka Rajakoviče. „Jsme přátelé, měl jsem za něj radost, ale samozřejmě mě mrzelo, že jsem to nebyl já,“ posteskl si Scariolo. „Zášť necítím. Naopak beru jako velkou odměnu, že o mně Raptors uvažovali.“

Dveře do nejlepší soutěže světa si nezavírá. Přiznává, že post hlavního kouče ho vábí. Zvlášť když měl možnost si ji vyzkoušet. Při svém působení v Torontu coby asistent musel během doby covidové zaskakovat za kolegu Nurse, jemuž vyšel pozitivní test.

„Představte si, že mám pořád míč, co mi po zápase dali!“ rozzáří se Scariolo při vzpomínce na předloňský únor. Tehdy měl pořádný fofr. Na otočku cestoval do Polska, aby vedl Španěly v kvalifikaci o postup na později zlatý Eurobasket. Pak pádil narychlo zpátky, jenže kvůli covidovým opatřením, karanténě a nejrůznějším testům si musel střihnout cestu autem do Miami a zase nazpět do Toronta. „Vydalo by to na knížku.“

Utkání s Houstonem však Raptors po všemožných peripetiích vyhráli 122:111. A hned po závěrečné siréně přiběhl rozehrávač Kyle Lowry ke Scariolovi, aby mu balon předal. „Ale nemyslete si, že tím to skončilo,“ usmívá se Ital. „V kabině mi udělali takovou malou oslavu. Rozumíte, šampaňské a podobně. Jenže pak mi míč vzali!“

Nejde o nic výjimečného. Míč cestoval – ostatně jako v případě premiér i dalších trenérů – do firmy, která na něj do bílých štítků vyryla jméno, datum i skóre zápasu. Teď už vzácná vzpomínka trůní u Scariola doma.

Muzeum si zatím neotevřel, byť by klidně mohl. Ceny má poházené po krabicích. Zmíněnou památku ale vystavil na čestné místo, mimochodem hned vedle prstenu pro vítěze NBA. „Prostě parádní věc,“ přikývne.

A třeba ještě šanci přidat pár dalších úspěchů za mořem dostane, tříletá zkušenost mu výrazně pomohla. „První tři čtyři měsíce byly opravdu náročné. Co se týče komunikace, cestování, technologií. Musel jsem se naučit spoustu nových věcí. Ale po čase jsem si byl schopný říct, že už se cítím příjemně,“ vzpomíná.

Ani kdyby to nevyšlo, smutnit nebude. Má radost, že jej basketbal ještě neomrzel. Každá výhra v něm probouzí další chuť. Snad jen jediná věc ho dokáže rozladit. „Řeknu vám, že mě unavuje jednat s idioty. Na to se hledá motivace složitě,“ vypálí.

I po desítkách let ve sportovním světě ho pořád nejvíc baví, když sedne doma na gauč a basket si pustí v televizi. A je jedno, o jakou ligu jde nebo kdo zrovna hraje. Zároveň se už pomalu chystá na únor, kdy Španělsko vstoupí do kvalifikace o Eurobasket 2025, a na červencový kvalifikační turnaj ve Valencii o postup na olympijské hry.

„Víte, že ze sedmi případů zatím postoupil domácí tým jen jednou?“ otáže se basketbalový nadšenec Scariolo. „Zajímavá statistika.“