Článek
„Nemám to se svým příjmením úplně lehké. Rodiče mě ale k ničemu nenutili, jenže já basket miluju tak moc, že mě baví dělat ho každý den,“ vysvětluje nejstarší ze čtyř sourozenců. Její mladší sestra Maruška taky zkouší basket, oba bratři hrají fotbal. „I když jsem o sedm centimetrů vyšší než mamka, nastupuju taky na postu rozehrávačky,“ říká s respektem.
„Vážila jsem si, když mi doma říkala, třeba kam dát přihrávku. Taťka dřív občas nějakou poznámku utrousil, ale teď už mi oba fandí bez poznámek,“ připouští Hamzová, že moc rad od rodičů už nedostává. „Respektují, že na této úrovni už jsou od toho spíš trenéři. Snad jsou na mě pyšní, i když v rodině se to bere tak, že sportovní úspěch není v životě všechno. Záleží taky na škole. Určitě si ale rozebereme vzájemné dojmy a pocity z utkání,“ vykládá studentka pedagogické fakulty.
Její role v národním týmu za poslední dva roky hodně vzrostla. Za pochodu učím být na hřišti víc dominantní a zůstat hlavou týmu. Nejsem nejmladší v kádru, ale zase bych se neřadila k těm zkušeným, viděla bych se tak někde mezi," říká hráčka, která cennou výhru 61:58 nad Italkami na úvod evropského šampionátu pečetila košem osm sekund před koncem.
„Byla to docela haluz. Málem jsem o míč přišla, ale urvala jsem si ho zpátky do ruky a pronikla pod koš,“ říkala Hamzová, která přitom od pondělního nočního přesunu do Izraele čelila nachlazení. „V předchozích dnech jsem bojovala s nemocí. Nevěděla jsem, jak na tom budu fyzicky, občas jsem se trápila. Ale myslím si, že to nebylo vůbec špatné na to, že jsem tři dny proležela,“ uvedla pro ČTK Hamzová.
Byla moc ráda, že přes nevydařený vstup do druhého poločasu a nabrané manko až 14 bodů dokázaly Češky úvodní zápas otočit a dotáhnout v Tel Avivu do úspěšné tečky. „Italky nás ve třetí čtvrtině hodně tlačily a my nebyly moc schopné se prosadit. Po pěti minutách bez jediného vstřeleného bodu jsme to ale zlomily, zvedly se obranou a enormní bojovností a ustály italskou sílu pod košem a převrátily skóre,“ říkala autorka 14 českých bodů.
