Článek
„Ten tlak si moc nepřipouštím, jsem docela optimistka, ale budu cítit velkou odpovědnost,“ připouští osmapadesátiletá trenérka. Letošní evropský šampionát spolupořádají čtyři země (Řecko, Itálie, Německo, Česko) a jedna ze základních skupin se v červnu odehraje v Brně.
Šampionát v tuzemsku s sebou ale přináší i úskalí. „Věřím, že nás nebude domácí prostředí svazovat. Sport v Česku táhne, takže doufám, že pocítíme zájem fanoušků o basket,“ věří koučka, která u české reprezentace žen působí třetím rokem. „Neberu jako odměnu, že zrovna já povedu reprezentační výběr na šampionátu před domácím publikem, více je to odměna pro naše fanoušky,“ míní Ptáčková.
Romana Ptáčková s jednou z opor české reprezentace Terezou Vyoralovou
Právě domácí podpora bude pro české hráčky jedním z hnacích motorů. „Bude to o momentální formě a bude záležet i na rozlosování skupin, které zatím neznáme. Nicméně snad domácí prostředí holky vyhecuje k nadstandardnímu výkonu. Bez něj se neobejdeme,“ uvědomuje si zkušená trenérka.
Na šampionátu před dvěma lety Češky překvapily, když porazily Itálii i Řecko a dostaly se mezi osmičku nejlepších na turnaji. „Mám dojem, že tenkrát nás soupeřky možná i trochu podcenily. Viděly omlazenou soupisku a myslely si, že nebudeme tolik zlobit. Nyní už takovou chybu neudělají,“ vnímá to Ptáčková.
První žena na české střídačce na hráčky neřve
Rodačka z Bruntálu vede ženskou basketbalovou reprezentaci už dva a půl roku, na střídačce působí jako osmý trenér od vzniku samostatné České republiky, je ale vůbec první ženou v této funkci u národního týmu. „Nejde to nijak paušalizovat. Každá hráčka to má jinak. Některé holky věří mužské energii, jiné nikoliv. Jde skutečně o hodně individuální záležitost,“ nepřikládá Ptáčková svému prvenství váhu.
Česká basketbalová reprezentace pod vedením Romany Ptáčkové
Sama se ale snaží najít ke svým svěřenkyním rovný přístup. „Myslím, že to vystihuje slovo důslednost. Na hráčky neřvu. Nedusím je jenom proto, abych je dostala pod tlak. Mnohé holky se mohou zaseknout a přestanou věřit ve vlastní schopnosti,“ uvědomuje si Ptáčková, že součástí trenérské práce je i jistá míra psychologie. „Pokud trenér nedokáže získat hráčku na vlastní stranu, tak narazí.“
Na své svěřenkyně se tak osmapadesátiletá koučka snaží působit pozitivně. „Mnoho negativních vjemů může způsobit pohromu. Lepší je vyjádřit respekt, nechat hráčkám prostor, ale zároveň je směřovat přesně ke své představě herního výkonu. Ale zase aby si někdo moje slova špatně nevyložil, nejsem zastáncem toho, že budeme s hráči či hráčkami jednat jenom v rukavičkách. Nicméně k vysněnému cíli lze dojít i jinak než represemi,“ myslí si trenérka, která zároveň působí u týmu Sokol Hradec Králové.
Ptáčková má sama bohaté hráčské zkušenosti, které se snaží promítat do trenérské činnosti. „Vybavuji si pocity, které jsem jako hráčka měla. Byla jsem svým způsobem rebel. Říkala jsem si, že něco bychom mohly dělat jinak, další prvky bych zase zařadila do přípravy více, nebo jsem byla proti běhání bez míče. Takže pokud jsem něco neměla ráda a nepovažuji to za nezbytné, nenutím k tomu ani svoje svěřenkyně,“ tvrdí trenérka.
Romana Ptáčková se s reprezentací připravuje na mistrovství Evropy.
Na střídačce se v roli koučky pohybuje už více než dvacet let a díky svým zkušenostem vnímá proměny trenérské profese. „Dříve bylo vše více direktivní. Trenéři často měli postavený svůj přístup na dostatečném množství řvaní nebo nařizování. Nedovolili hráčkám se samostatně více rozvíjet, přemýšlet o hře. Zvláště v mládežnických kategoriích je potřeba mít citlivější přístup. My chceme přece vychovat hráčské osobnosti,“ říká Ptáčková, která dovedla k evropskému stříbru reprezentaci hráček do 20 let, pak se přesunula k ženskému „A“ týmu, se kterým ji teď čeká domácí evropský šampionát.
