GLOSA: Zpátky v sedle! Bostonský marš oživil odkaz legend

Pětadevadesátiletá legenda Bob Cousy, jediný žijící hráč z týmu, který v roce 1957 získal první z osmnácti bostonských titulů, se na ten letošní těšil jak malý kluk. „Jsem velmi hrdý, že jsem součástí tohoto odkazu,“ řekl. „A hlavně se vracíme před Lakers!“

Rivalita mezi Bostonem a Los Angeles se jak dramatický oblouk klene nad dějinami NBA, v nichž generace Billa Russella a Johna Havliceka dávala vítězné lekce týmu LA kolem Jerryho Westa. A bostonský kouč-zakladatel Red Auerbach s úsměvem popotahoval z vítězných doutníků.

Celkem dvanáctkrát se potkali ve finále, úvodních osm vyhrál Boston, Lakers ovládli tři z posledních čtyř. Zatímco Celtics považovali hráče z Los Angeles za hollywoodské šašky, někdejší kouč Pat Riley se o bostonských fanoušcích vyjadřoval jako o rasistických vidlácích. Jejich oblíbený klub pak viděl jako ‚klingony‘, kterým nedělá problém v hostující šatně osolit v červnu topení na maximum a pak urazit kohout…

Jakmile LeBron James ve finálové bublině 2020 dotáhl Lakers k sedmnáctému triumfu, v Bostonu to jen zašumělo. Velká část jeho fanoušků by vám sice řekla, že pět titulů LA ukradlo v Minneapolis, když se klub v roce 1960 stěhoval do Kalifornie, ale stejně. Kráčet historií bok po boku s nenáviděným arcirivalem? To se Celtics pranic nelíbilo. Bylo potřeba zase nabrat náskok.

Ani Bird a spol. ale v play off nikdy nepředvedli takový fičák jako letošní bostonská skvadra s Jaysonem Tatumem, Jaylenem Brownem, Alem Horfordem, Jrue Holidayem či Kristapsem Porzingisem. Zápasové skóre 16:3 mluví za všechno. Série s Miami, Clevelandem, Indianou, dokonce ani finále s Dallasem se nedají označit jako nějaké bitvy. Tohle byl zcela dominantní marš.

„Posledních sedm let jsme jeli jako na horské dráze. Musel jsem si vyslechnout spoustu sra..k, co o mně lidi říkali. Ale stálo to za to. Teď jsme na vrcholku hory,“ jásal Tatum, o němž se často pochybovalo, zda je schopný vést Celtics až k titulu.

Teď má však jeho dres s číslem 0 v bostonských klubových dějinách podobně kultovní status jako Russellova šestka, Havlicekova sedmnáctka, Birdova třiatřicítka, nebo čtrnáctka veterána Cousyho.

„V 95 letech jsem jednou nohou v hrobě. Je mi jasné, že už jsem v prodloužení, které se blíží k závěru. Ale jedna z posledních věcí, které bych se chtěl dožít, je, aby Celtics získali šampionský banner s číslem 18,“ prohlásil Cousy před finále.

Nyní už může někdejší míčový kouzelník v klidu spočinout. Davy lidí pochodující po Causeway Street na oslavu vítězství pak bostonskému veteránovi připomenou památné chvíle, kdy budoval pevné základy nejmocnějšího klubu v dějinách NBA.