Hlavní obsah

GLOSA: Čím víc bodů dáme, tím větší bídu máme. A z pýchy je fraška

Rekord! Jenže na juchání není správná chvíle. Historických 397 bodů v basketbalovém Utkání hvězd NBA jen ukazuje, jak přátelské souboje zatraceně nadaných milionářů v zámořském sportu ztrácejí lesk.

Foto: Michael Conroy, Sport.cz

Slovinský basketbalista Luka Dončič

Článek

Zdaleka nejde jenom o NBA. Stejné potíže, a sice hráčskou nevoli k opravdovému zápolení, řeší i v hokeji nebo americkém fotbale. Zoufalství šéfů načančaných soutěží se pak zvrhává k turbulentním změnám formátu, které (překvapivě?) nefungují.

A tak se v rámci luxusních víkendů prohánějí po hřištích celebrity v doprovodných zápasech, palubovka bliká všemi barvami, má prostě jít o velkolepou show. Jenže pokud jako hlavní chod podáváte rozmrazený polotovar, perfektně dochucená polévka ani slaďoučký dezert celkový dojem nespraví.

Z hvězdných duelů se stala fraška. Ano, v NBA padl v noci na pondělí rekordní počet bodů (Východ nad Západem vyhrál 211:186), což ale krásně dokumentuje, jak je baskeťákům tohle utkání úplně jedno. Část by nejradši ani nepřijela, část se přijede pobavit. Klidně snahu o skutečné zápolení hledejte a zůstaňte vzhůru, jen si nestěžujte, až budete probděné noci litovat.

Přitom byly časy, kdy Utkání hvězd náboj mělo. Třeba v devadesátkách nebo na začátku tisíciletí. Jako by rivality ovšem zmizely, a tak si Luka Dončič s Nikolou Jokičem přehazují míč jednoruč z vlastní poloviny až do koše a nikdo se je ani nesnaží zastavit.

Jenže co s tím? „Kdyby to nebyla moje práce, po pěti minutách bych přepínal kanál,“ svěřuje se reportér Brad Botkin z televize CBS, podle něhož není náprava možná.

Je krásné dostat nominaci mezi nejlepší, ovšem volný týden by zřejmě většina hráčů ocenila daleko víc. Třeba by nebylo na škodu samotné hvězdné utkání úplně zrušit. Zůstat u dovednostních soutěží, které umí být občas zábavné. Ale pozorovat nejlepší borce, jak se potácejí po prknech s myšlenkou hlavně se nezranit, je trudná podívaná.

Dokud ale bude All-Star Game generovat zisky, což se daří, nezmizí. Ligoví šéfové se budou předhánět v nápadech, jak střetnutí okořenit. A naprostá většina zrealizovaných idejí po roce či dvou opět nadobro zmizí.

Hráči by museli chtít sami. Což se bez Bryantů, Iversonů a Jordanů nestane. Bohužel.