Finálová proměna. Hlavy dole a basketbalistky bez duše nakoplo české srdce

„V klíčových zápasech ze sebe dokáže vydat úplně všechno,“ říká o šestadvacetileté pivotce polské Gdyně trenérka Ptáčková.

Nejen její zásluhou ale Češky dokázaly nepříznivý vývoj zápasu v druhém poločase otočit. „Jsem strašně ráda, že jsme měly tak širokou rotaci a každý, kdo přišel, něco na hřiště přinesl. Je to zásluha všech dvanácti hráček,“ chválí Stoupalová spoluhráčky.

Důležitost široké rotace si uvědomovala i trenérka Ptáčková: zatímco Korea točila zejména sedm hlavních hráček, v české hře dostalo velký prostor hned deset basketbalistek. „Časté střídání bylo zásadní moment. I když šla základní sestava dolů, tak to nebylo poznat, a musím pochválit hráčky z lavičky, že to oživily a pak začaly padat trojky. Korejky byly více unavené. Byla to týmová práce,“ míní Ptáčková.

S Jižní Koreou se Češky utkaly už minulý týden, finále mělo ale o poznání jiný průběh. „Přišlo mi, že Korejky si zvykaly na místní prostředí den ode dne víc a byly na tom pořád lépe. Věděly jsme, že to bude těžký zápas, a i to tak určitě vypadalo.“

„Snažily jsme se ubránit sběhy, trojky, a když jim padly střely z laufu, tak bylo těžké se s tím vypořádat,“ popisuje Stoupalová zápas, během něhož Korejky trefily jedenáct trojkových pokusů, hodně z nich z velké dálky a často přes bránící hráčku.

Kritický moment přišel hlavně ve čtvrté části, ještě sedm minut před koncem zápasu vedly Korejky o šest bodů a Češky byly dole. „Bylo na nás vidět, že jsme byly v jednu chvíli hlavami dole a chodily jsme po hřišti jako bez ducha. Nakonec jsme to zlomily naší bojovností a tím českým srdcem,“ říká Stoupalová.

Česká pivotka si svůj jediný dvouciferný bodový zápas schovala na nejvhodnější chvíli. „Když cítíte ten hype ze zápasu a nemáte co ztratit, tak si tyhle střely berete sebevědomě, a já jsem moc ráda, že nám to na konci padlo,“ oddechuje Stoupalová.

Turnaj v Mexiku byl pro české basketbalistky jednou velkou neznámou. Postupně se utkaly s Mali, Jižní Koreou, Venezuelou, Mexikem, a nakonec znovu s asijským týmem. „Beru to strašně pozitivně, protože jsme nevěděly, za čím sem jedeme. Co tu bude za kvalitu týmů, co se bude hrát za styl a jak nám to sedne,“ říká 185 centimetrů vysoká basketbalistka. „My jsme se tady potkaly se styly, se kterými nemáme možnost se setkávat, protože už několik let hrajeme pouze s evropskými týmy,“ připomíná trenérka Ptáčková fakt, že Češky naposledy na světovém šampionátu hrály v roce 2014.

Místenku v kvalifikaci o postup mezi šestnáct nejlepších družstev světa si národní tým zajistil díky novému systému FIBA, kdy z osmi týmů v předkvalifikaci postupuje pouze jeden. „Nečekaly jsme, že uspějeme a vyhrajeme zápasy takovým rozdílem, a nakonec vyhrajeme všechno. Byla to skvělá příležitost,“ myslí si Stoupalová a trenérka ji doplňuje: „Jsou to pro nás obrovské zkušenosti a bonus postupu je velká odměna nejen pro všechny hráčky, ale i pro celý realizační tým.“

Turnaj předkvalifikace byl ale fyzicky hodně náročný, vždyť během týdne ve vysoké nadmořské výšce Češky odehrály pět utkání. „Jsem moc pyšná na holky, že jsme ze sebe dokázaly dostat poslední síly a zápas otočit,“ říká šestadvacetiletá pivotka. „Dokázaly jsem až do konce utkání věřit ve vítězství,“ dodává Ptáčková.