Článek
Ve druhém nastavení srovnal za Real se sirénou Chorvat Hezonja a nevěřícně se chytal za hlavu, třetí přidanou část zase mohlo rozseknout zakončení Američana Larkina z Efesu, jenže míč se koulel po obroučce, jako by ještě nechtěl hráče ani diváky pustit domů.
To už byli všichni pořádně unavení, přece jen na takovou porci nejsou basketbalisté v Evropě zrovna zvyklí. Ani rozhodčí. „Jsme fyzicky nachystaní na zápasy, které trvají dvě hodiny. Tenhle skončil po třech,“ říká Vyklický, který duel soudcoval společně se Slovincem Boltauzerem a Portugalcem Silvou.
Až čtvrté prodloužení konečně přineslo rozhodnutí. Real si vybudoval sedmibodový náskok, který turecký celek už jen korigoval trojkou v posledních vteřinách. Všem se především pořádně ulevilo. „Všichni si podávali ruce, objímali se,“ popisuje šéf českých basketbalových sudích.
Rekordní zápis
Mimochodem, do té doby se v Eurolize nikdy nehrála více než dvě prodloužení, utkání s pořadovým číslem 5 711 tak posunulo rekord o deset minut na rovnou šedesátku.
Devětačtyřicetiletý Vyklický během utkání naběhal osm a půl kilometru. „A to je určitý výkon, i když se jdete proběhnout do lesa,“ míní. V běžných zápasech se jeho kilometráž pohybuje lehce nad pěti. „Člověk je rád, že to nějakým způsobem zvládne.“
Ač nikdo nechtěl opouštět rekordní střetnutí jako poražený, basketbalisté byli překvapivě klidní. Možná už na protesty a výstřelky jednoduše neměli sílu. „Postupem času si všichni začali uvědomovat, že jsou součástí velikého spektáklu. Nebyly tam žádné excesy, snad jen nějaká standardní technická chyba,“ popisuje arbitr. „Hráči s námi nebojovali, chtěli to jen dotáhnout do konce.“
Regeneraci ale Vyklický zvládl s přehledem, o necelé dva dny později už pískal duel domácí soutěže mezi Ústím nad Labem a Brnem (116:69). „Tohle už tak těžký zápas nebyl, fungoval jsem normálně. Ale nečekejte, že bych hned ráno po takovém euroligovém utkání někde svědomitě pobíhal,“ směje se.
