Češi překonali i nejdivočejší sny. Přijdu si jako v pohádce, zářil Satoranský

Než se národní tým probil na šampionátu v Číně takhle daleko, musel vyřadit i takové velmoci jako Turecko, Brazílii či Řecko. Jeho čtvrteční soupeř měl cestu turnajem snadnější a po čtvrtfinále navíc i den odpočinku. Češi přesto navázali na dvě výhry nad Polskem ze srpnové přípravy. „Chtěli jsme ukázat, že my sem patříme. Že jsme se mezi absolutní elitu s velikou dřinou prokousávali, zatímco soupeř trochu vytěžil z lehkého losu," řekl před televizní kamerou nejlepší střelec reprezentace Vojtěch Hruban.

Pro obě mužstva ta možnost zahrát si o konečné páté místo na mistrovství světa představovala velkou motivaci, vždyť národní tým se vrátil na světovou scénu poprvé od roku 1982 a maximem z dob Československa je šesté místo z MS 1970. Poláci nedosáhli na šampionátu takhle vysoko dokonce dlouhých 52 let. „Ze začátku měli oni trochu odpočatější nohy, ale my si srdcem a bojovností došli pro vítězství, které nám dává šanci bojovat o nejlepší umístění v celé historii basketu u nás," těšilo v rozhovoru pro Českou televizi rozehrávače Tomáše Satoranského.

„Každý zápas tady hráči ukazují svoje lví srdce. Ale předvést tohle ohromné odhodlání a takový výkon po středeční večerní prohře, při druhém zápase ve dvou dnech, když Poláci oproti nám měli volno? Je to úžasné. Píšeme dějiny. A tohle je prostě skvělá parta basketbalistů i lidí," uvedl pro Radiožurnál nadšený trenér Ronen Ginzburg.

„Přijdu si jako v nějaké pohádce. Kdyby mi někdo tvrdil, že naším posledním zápasem na letošním šampionátu bude souboj o páté místo se Srbskem, tak bych mu nevěřil. Celý turnaj jsme ale v úžasném módu, zase jsme zahráli s neskutečnou morálkou a ukázali obrovskou vnitřní sílu celého týmu. Jsem na celé mužstvo ohromně hrdý, co se nám podařilo," líčil Satoranský, jenž během první čtvrtiny předvedl strhující pasáž hodnou hvězdy z NBA.

Obrat začal lídr národního týmu trojkou, přidal smeč a pak dvě nádherné asistence. Desetibodová šňůra vrátila Česko okamžitě do zápasu. „Chtěli jsme opravdu hodně vyhrát a nechali jsme tam úplně všechno. Začátek byl krušný, ale pak jsme únavu ze sebe nějak dostali. Navzájem jsme tlačili jeden druhého vpřed, tím pádem to pro nás bylo jednodušší. Řekli jsme, že se prostě musíme nahecovat, hodně běhat, bojovali jsme i sami se sebou. Mohli jsme se spolehnout na střely zdálky a zase to bylo vydřené z obrany," mínil Hruban.

„Díky obraně jsme si pomohli k rychlému přechodu do útoku. Konec rozhodovala nezměrná vůle, měli jsme tam i důležité obranné doskoky. A že nám padaly trojky? No to bylo jen dobře," usmál se Jaromír Bohačík, jenž proměnil pět z osmi tříbodových pokusů.

Nyní reprezentanty čeká poslední stěhování, k sobotnímu zápasu se Srbskem zamíří do Pekingu. „Nikdo si tohle ani neuměl představit, překonalo to naše nejdivočejší sny. Občas se sám sebe ptám, jestli se mi to všechno nezdá. V konečném pořadí budou USA za námi, to zní jako sci-fi. A Srbsko na konec? Hodně těžký zápas. Můžeme ale slíbit, že jako obvykle ukážeme to nejlepší, co v nás ještě je," tvrdil Hruban. „Já si zrovna Srby na závěr přál, mají mužstvo napěchované hvězdami a s Američany jsme už přece hráli na začátku," usmál se Bohačík.